[204v]číslo strany rukopisuV túž hodinu svatý otec Pelagius ten řetěz, jímžto byl okován svatý Petr za Nera ciesaře, také před lidi vynesl. A když ten řetěz k oněma dvěma přiložichu, tu bóh svój div učinil, že tak se ty řetězy spojichu, jakžto by vždy jeden řetěz byl. Pro ten div papež a ta královna ty řetězy v kostele, jenž ve jmě svatého Petra vězenie byl učiněn, položišta. A papež Pelagius ten den po všem světu slaviti kázal. Skrze ty duostojné řetěze bóh mnoho divóv světu ukázal.
Tak se čte, že za toho ciesaře, jemužto Ota řiekali, jenžto jest kraloval po božím narození devět set a čtyřidcáté čtvrté léto, jednoho hrabí, rodice ciesařova, diábel tak mocně posedl, že se sám rukama dráše a svými se zuby kúsáše. Tehda jeho ciesař kázal ku papežovi Janovi do Říma vésti, aby naň ty řetěze svatého Petra vzložili. Tehda toho někteří vzkušujíc, jiný řetěz naň vzložili, v němžto nic duostojenstvie nebylo, proto nic neprospěli. Potom pravý řetěz svatého Petra na jeho hrdlo vzložili a inhed diábel s velikým křikem z něho vystúpil.
Čtvrté proto jest tento hod ustaven na pamět všem hřiešným, aby jakož jest svatý Petr, v těžkých okovách vězav, zproštěn, takež ten den slaviti máme, prosiec svatého Petra, aby nás hřiešných z vězenie našich těžkých hřiechóv svú prosbú zprostil, neb toho svatý Petr jest mocen, jakžto praví svaté čtenie, že jemu hospodin dal moc klíčóv nebeských svázati i rozvázati, totiž zakléti i rozhřešiti. A toho na zvláštnie dosvědčenie, tak se píše v kněhách o diviech svaté královny, že byl jeden duchovný
