[197r]číslo strany rukopisuveliké s obú stranú. Ta san v Rodani se kryjíci, lodie s lidmi často utopováše a lidi jedieše. Tehda svatá Marta všech lidí prosbú tam šedši, tu san v lese, ana jednoho člověka jie, nalezši, na ni svacenú vodu lila a znamenie svatého kříže proti nie učinila. A jakž se to brzo stalo, tak inhed ta san, jakžto ovce pitomě stála. Tehda svatá Marta svým pásem ji osidlala a lidé přiběhše, kopími a kameními ji zabili. Ta san v té vlasti slovieše Taraškus, jemužto na pamět to město i dnes slove Taraškon.
Potom tu svatá Marta s uotazem svého mistra, svatého Maximina, a své sestry, svaté Marije Mandalény, tu ostala, u modlitbách, v póstu almužnami rozličně bohu slúžila a krásný klášter na čest bohu a svaté královně, duchovným pannám učinivši, s nimi u velikém utrpení byla, masa nejedla, vína nepila, sýra, vajec v obyčeji neměla, jedinú za den jedla. V tom jejiem náboženství na každý den stokrát, na každú noc tolikež krát klekala, bohu se pokorně modléc. Jedněch časóv když mezi řekú Rodanem a mezi městem Avionem svatá Marta kázáše, jeden mladen s druhé strany Rodana jejie slovo slyšeti žádaje, nemaje se na čem převésti, přeplúti chtě, i utonul. Jehožto tělo druhého dne nalezše, před svatú Martú, zdali by ráčila vzkřiesiti, položili. Tehda svatá Marta křížem na zemi padši, bohu [se]text doplněný editorem pomodlila a řkúc: Všemohúcí bože Jezukriste, jenžtos mi mého bratra někdy vzkřiesil, mój předrahý hosti, vzezři na těchto lidí, kteřížto tuto stojie věrú, vzkřes tohoto mládence. A v tu dobu vzemši ruku jeho, vzhóru, a živého jeho zvedla. A tu bohu chválu
