[202r]číslo strany rukopisua ty nade vším světem mocně kraloval. Ta slova vozataj, jenž je vezieše, uslyšav, jakž brzo přijel, tak ciesařovi to pronesl. Proněžto rozhněvav se ciesař, Heroda v žalář vsaditi kázal. A když jednoho dne podepřev se jednomu dřevu, vzezřel nad se, ano nad ním výr sedí, i poče se tomu diviti. V tu dobu jeden z vězňóv učený v čarodějných věščbách přistúpiv, vece: Neboj se, Erode, dobřeť jest tvá věc, budeš skoro vypuštěn a tak vysoce prospěješ, že netolik nepřietelé, ale také i přietelé závidětiť budú. A v tom štěstí umřeš. Kromě to pomni, že jakž brzo takýto pták výr nad sebú sediec uzříš, tak mimo pět dní déle živ býti nemóžeš.
Tehda po některých časiech Tiberius ciesař umřel a jeho synovec Gaius ciesařem učiněn. Ten Eroda z vězenie vypustil a jeho pro dávnú přiezen králem v židovské vlasti učinil. V to se královstvie uvázav, chtě se židóm slíbiti, jal se křesťanóv nenáviděti. Mezitiem kázal svatého Jakuba, bratra svatého Jana, zabiti a potom svatého Petra jem, kázal v žalář vsaditi, chtě jeho po Velice noci, kterýž se hod tehdy počínáše, před vešken lid vyvésti. Tehdy té noci anjel boží s velikú světlostí v žaláři se svatému Petru zjevil a odtad svatého Petra z okov zprostiv, božie slovo jemu kázati kázal. A když nazajtřie stráží žalářových král před se povolati kázal, chtě se nad nimi pomstiti, tomu bóh nechtěl, by se co zlého komu pro proštěnie svatého Petra stalo, odtad musil vnáhle do toho města, jemužto Cezarea dějí, jieti. Tu, jakžto píše Jozefus, mistr židovský, jenžto jest staré věci popsal, když Herodes do Cezaree přijel,
