[196r]číslo strany rukopisupapeže opět zase na stolci papežovém posadil, aby, kteréž svatý Felix vyobcoval, ty jisté Liberius odezval. V tom zámutce Liberius Arrianovu kacieřstvu povolil, a tak na kněží i na vše žákovstvo veliká pohroma bieše, že i kostelóv nectiece, v kosteléch je zabíjiechu. A když svatého Felicia s papežstva sehnali, v jednom svém dvoře přebýváše, v jednu hodinu zlí jeho protivníci přišedše, z dvora jej vyvedli a tu jemu hlavu stěli. To se dálo po božím narození tři sta let čtyřidcátého léta. Amen.
Svatého Simplina a svatého Faustina
Svatá dva bratřence, Simplicius a Faustinus, když sta se modlám modliti nechtěla, mnoho sta od Diokleciana ciesaře muk trpěla a najposléze hlavy jima stěli a jich těla v řeku Tiberis, ješto skrze Řím teče, uvrhli. Ale sestra jich jménem Beatrix jich těla z řeky vyvlekši, ctně pochovala. V ten čas Lukrecius starosta, jenžto miesto ciesaře za starostu bieše, zachtěv jejich[ey]jejich] gegiech sboží i jich dvoróm, kázal ji jieti. A když svatá Beatrix nikterakž nechtěla, kázal ji v noci mečem prokláti. Tehda jedna dievka svatá, jiežto jmě bylo Lucina, ta jejie tělo pochopivši, podlé svatých jejích bratří pochovala. Potom starosta Lukrecius v svaté Beatrici dvór stěhoval se, sezval své přátely, veliké jim hody učinil. A tu tak kvasiece, těm svatým Simpliciovi a Faustinovi a jich sestře Beatrici se posmieváše. V tu dobu jedno děťátko nedávno urodilé v luoně u své matky leže, ano to všickni [slyšie]text doplněný editorem[137]slyšie] doplněno podle KNM III D 44, zavola a řka: Slyš, Lukrecí, ovraždil si se a v cizie se sbožie nevěrně uvázal, proto si poddán u moc
