[149v]číslo strany rukopisutento umrlec živ, nechť vstane, chodí a mluví, jinak nevěřte, obludať jest, hlavať se mrtva hýbe. A jakž odtad Šimona odvedechu, tak se poče hlava umrlcova nehýbati. Tehda svatý Petr, podál stoje, pomodliv se bohu i zavola a řka: Jinochu, ve jméno Jezukrista, jenžto pro všecky hřiešné umřel na kříži, přikazujiť, vstaň inhed! A inhed mrtvý vstav i pojide. I chtěli Šimona kamenovati, ale svatý Petr jim zapověděl a řka: Nechajte, dostiť má muky i hanby v tom, že se zná v svém falešném řemesle přemožen. Mistr náš, Ježíš Kristus, v tom nás učil, abychom za zlé dobře odpláceli. V tu dobu jim Šimon vece: Vězta to, Petře a Pavle, nepříde[dp]nepříde] Nprzide Ze neprzide to vám, což žádáte, byšte byli skrze umučenie mučedlníkovú korunú koronováni[110]koronováni] nad druhým „o“ nadepsáno „v“, resp. u > korunováni. Tehda oni odpověděli řkúc: Staň se nám, což žádáme, ale tobě nikda dobře nebuď! Neb což mluvíš, to vše klamáš. Odtad Šimon vstav i jide k jednomu učedlníku, jemužto Marcellus jméno bieše, i přivázal velikého psa před jeho domem ku podvoji a řka: Uzříš, Marcelle, bude liť směti Petr pro tohoto psa k tobě v dóm vníti. Po malé chvíli přijide svatý Petr, požehnáním svatého kříže toho psa odvázal. Ten se pes všem jiným poče radovati, ale Šimonem kúzedlníkem poče trhati a jej pod se podvrh, chtieše zadáviti, i přiběh svatý Petr na psa pokřiče. Tehda pes Šimona nikdiež neuhryzl, ale rúcho na něm až do nahoty ztrhal. V tu dobu lidé to viděvše a zvláště děti se psem po Šimonovi křičiec poběhnú, až jeho jako vlka z města vyhnachu. Pro kteréžto zahanbenie celý rok se nikdiež Šimon v městě neokázal.
A když ty divy
