[150r]číslo strany rukopisuMarcellus uzřel, svatému Petru se přikázal. Po roce se opět Šimon do Říma vrátil a opět u velikú přiezen ciesařovu vstúpil. Jeden čas, jakžto praví svatý otec Lev papež, svolav Šimon lid římský i poče jim žalovati a řka: Těmito lidmi z Galilee sem velmi zamúcen, protož již nechci v Římě déle bydliti a jakž sem byl obránce i stráže tohoto města, již toho déle nechci činiti, ale chci od vás pryč již na nebesa vstúpiti, neb mi již neslušie déle na zemi bydliti. Tehda všem lidem položiv den, na jednu vysokú věži vznide a odtad se vyvrhl, v laurovém věnci, a létati poče. To svatý Pavel uzřev, svatému Petru vece: Mněť se jedno slušie modliti, ale ty máš mocně přikázati.
V tu dobu ciesař vece: Toť jest Šimon, člověk pravý, ale vy oba falešníky sta, svódce s pravé cesty. Tehda svatý Petr promluvi k svatému Pavlu a řka: Pavle, zveď hlavu, viz, co se tuto děje. A když svatý Pavel hlavu vzvede, uzře, ano se Šimon vznášeje lece u povětřie. To vida svatý Pavel, svatému Petru vece: Časť jest, to, cožs počal, dokonaj, již to dobře vidíš, že jest nás již pozval k sobě hospodin. V tu hodinu svatý Petr poče zaklínati a řka: Zaklínám vás, pekelní duchové, ješto jeho u povětří nosíte, a přikazuji vám mocí našeho milého Jezukrista, abyšte jeho déle u povětří nedrželi, ale upadnúti přepustili. V tu hodinu Šimon na zemi upadl a tu se rozraziv inhed zdeše. To uslyšav Nero ciesař, že ztratil tak vzácného člověka, velmi jeho želéše, a k apoštolóm takto promluvil: Vy ste mě velmi zamútili, a já vás také utratiti myslím. To řek i kázal inhed oba apoštoly jieti. I dal je v moc
