[149r]číslo strany rukopisuPetr, pošepta: Kaž mi ječný bochnec přinésti a tajně dáti. A když bochnec přinesú, požehnav jej svatý Petr, schovav i vece: Nuž, Šimone, ješto se bohem[do]bohem] bohem bohem činíš, pohodni, co myšleno, co řečeno, co učiněno. K tomu Šimon odpovědě: Pověz prvé, Petře, co já myslím. Svatý Petr vece: To večas ukáži, že viem, co myslíš, když učiním proti tomu, co myslíš. Šimon zvolav vece: Buďte tuto inhed psi velicí, sněztež jeho. A inhed se ukázachu psi velicí a okolo svatého Petra veliký pohrom učinichu. Tak inhed svatý Petr chléb vyněm, jenž bieše požehnal, jim poskyte a psi utekú inhed. V tu dobu svatý Petr k ciesařovi vece: Aj toť, sem ukázal, coť jest proti mně Šimon myslil, a to sem učinil i ukázal ne slovy, ale skutky. Bieše Šimon proti mně slíbil své anděly poslati i poslal na mě psy, aby ukázal, že ne svaté anděly, ale psí anjely má. Tehda Šimon vece: Slyšte mne, Petře a Pavle! Nemohu li nynie slovy nic prospěti, přivedu to ještě, že vás budu mocně súditi, nynie vám odpúštím. A to řek i poče se svelíčeti, pyšnú řeč mluvě a řka: Mohu mrtvé křiesiti.
V ty časy jeden mládenec v městě umřel. Poznavši obec svatého Petra a svatého Pavla a Šimona čarodějníka, to jim otvrdichu řkúce, kterýž by z nich mrtvého nevzkřiesil, aby byl na bezživotie dán. Tehda Šimon přistúpiv, [poče]text doplněný editorem[109]poče] doplněno podle KNM III D 44 nad umrlým čarovati tak dlúho, že poče mrtvý hlavú hýbati. V tu dobu všickni kamenie polapivše, chtiechu svatého Petra kamenovati. Na něž svatý Petr pokřikl a řka: Pomlčte, ponechajte maličko, jest li
