tvém, slávu a velikú krásu vzložíš naň. Ps20,7 Nebo dáš jej u blahánie na věky věkóm, utěšíš jej u veselí s obličějem tvým. Ps20,8 Nebo král úfá v hospodina a u milosirdí Najvyššieho nezamútí sě. Ps20,9 Nalezena buď ruka tvá všěm nepřátelóm tvým, pravicě tvá nalezni všě, již tebe jsú nenáviděli. Ps20,10 Položíš jě jako pec ohňovú v času obličie tvého, hospodin v hněvu svém zamútí jě i slepce jě oheň. Ps20,11 Plod jich s země ztratíš a siemě jich ot synóv človičích, Ps20,12 nebo uchýlili na tě zlé, myslili sú na tě rady, jichž sú nemohli ustanoviti. Ps20,13 Nebo položíš jě chřbetem, v ostatciech tvých upravíš obličěj jich. Ps20,14 Vzvyši sě, hospodine, u moci tvéj, vzpějem [i]text doplněný editorem[305]i] et lat., nemá Vintr 1986 vzpievámy moci tvé.

Ps21,1 Ps21,2 Bože, bože mój, vezři na mě, proč si mne otstúpil? Daleko ot spasenie mého slova hřiechóv mých. Ps21,3 Bože mój, volaju přěs den, a neuslyšíš, a v noci, a ne k múdrosti mně. Ps21,4 Ale ty pak v svatém přěbýváš, chválo Israhelova. Ps21,5 V tě jsú úfali otci naši, úfali i zprostils jě. Ps21,6 K tobi jsú vzvolali a spaseni súť, v tě jsú úfali a nejsú pohaňeni. Ps21,7 Ale jáz jsem čirv, a ne člověk, rúhota človičie a otviržek ľudský. Ps21,8 Všicci viděvše mě, smieli sú sě mnú, mluvili jsú rty a hýbali hlavú: Ps21,9 „Naději měl v hospodinu i zprostil jeho, spasena učinil jeho, nebo chce jemu.“ Ps21,10 Nebo ty jsi, jenž si vytrichl mě z břicha, nadějě má ot pirsí mateře mé, Ps21,11 v tě viržen sem z lože. Z břucha mateře mé bóh mój jsi ty, Ps21,12 neotchodi ote mne, nebo smutek oblizu jest a nenie, kto pomoha. Ps21,13 Obklíčili sú mě telci mnozí, býkové tuční oblehli mě. Ps21,14 Otevřěli sú na mě usta svá jako lev tirhajě a řeva. Ps21,15 Jako voda prolit sem