súd nedostatečným a pomstu chudým. Ps139,14 Avšakože praví zpoviedajú sě jménu tvému a vzbydlé praví s obličějem tvým.

Ps140,1 Hospodine, volal jsem k tobě, uslyš mě, poslúchaj hlasu mého, když vzvolaju na tě. Ps140,2 Poslána buď modlitva má jako zažženie přěd tě, vzdviženie rukú mú svatině večerniej. Ps140,3 Polož, hospodine, stráži ustóm mým a dřvi okolostánie rtoma mýma. Ps140,4 Neuhybuj sirdcě mého v slova zlobivá, k omluvu omluvy v hřiešiech, s ľudmi činícími zlost, i nevzobcuju s vyvolenými jich. Ps140,5 Vztreskce mě pravý u milosirdí i vzlaje mi, ale olej hřiešných neomastí hlavy mé. Nebo ješče i modlitva má v dobrovolenství jich, Ps140,6 pohlceni jsú sjednáni opocě súdcě jich. Uslyšieť slova má, nebo jsú mohli. Ps140,7 Jako tlustost zemská vydřěla sě jest na zemi, roztirhány jsú všě kosti našě podlé pekla. Ps140,8 Nebo k tobě, hospodine, hospodine, oči moji, v tě jsem úfal, neotjímaj dušě mé. Ps140,9 Střězi mne ot osidla, jež jsú postavili mně, a ot ruhu činících zlost. Ps140,10 Padnú v teneta jeho hřiešní země, zvláščě jsem jáz, doňudž neminu.

Ps141,1 Ps141,2 Hlasem mým k hospodinu volách, hlasem mým k hospodinu prosil jsem. Ps141,3 Prolévaju přěd ním modlitvu mú a zámutek mój k ňemu samému vyzvěstuju, Ps141,4 ustávaním ze mne duchu mého, a tys poznal stezky mé. Na cěstě téj, júž chodiech, skryli pyšní osidlo mně. Ps141,5 Znamenávách na pravici i vidiech a nebieše, jenž by znal mě. Zhynul běh ote mne i nenie, kto dobuda dušě mé. Ps141,6 Volách k tobě, hospodine, řěch: „Ty jsi nadějě má, otdiel mój v zemi živých.“ Ps141,7 Přizři ku prosbě méj, nebo ponížen jsem velmi.