očima mýma a viečcoma mýma dřiemanie Ps131,5 a pokoj židovinám mým, doňudž nenaleznu miesta hospodinu, stana bohu Jakubovu.“ Ps131,6 Toti, slyšěli jsmy to v Evfratě, nalezli jsmy ju u poléch lesa. Ps131,7 Vejdemy v stan jeho, vzmodlímy sě na miestě, kdež stály nohy jeho. Ps131,8 Vstaň, hospodine, u pokoj tvój, ty a skříně posvěcenie tvého. Ps131,9 Popové tvoji oblečte sě u právo a svatí tvoji radujte sě. Ps131,10 Pro Davida, sluhu tvého, neotvracuj obličějě pomazancě tvého. Ps131,11 Přisáhl hospodin Davidovi pravdu i nebude zlišen: „Z plodu břicha tvého posaźu na stolcu tvém. Ps131,12 Ač ostřiehati budú synové tvoji svědečstvie mého a svědečstvie má ta, jěž nauči jě, i synové jich až na věky sadú na stolcu tvém.“ Ps131,13 Nebo vyvolil hospodin Siona, vyvolil ju u přiebytek sobě: Ps131,14 „Tuto pokoj mój věky věkóm, tu budu bydliti, nebo sem vyvolil ju. Ps131,15 Vdovu jejie žehnajě požehnám, chudé jeho nakirmi chleba. Ps131,16 Popy jeho zobláču spasením a světí jeho veselím sě vzveselé. Ps131,17 Tam vyvedu roh Davidóv, uhotoval sem sviecen pomazanci mému. Ps131,18 Nepřátely jeho zobláču hanbú, ale na ňemž vzektve svatost má.“

Ps132,1 Toti, kako jest dobro a kak veselo bydliti bratří v hromadě! Ps132,2 Jako mast na hlavě, jež schodí na bradu, bradu Áronovu, jěž schodí na usk rúcha jeho, Ps132,3 jako rosa té hory Ermon, jěž schodí na horu Sionskú. Nebo tam vzkázal hospodin požehnánie a život až na věky.

Ps133,1 A toti, nynie blahajte hospodinu, všěcky sluhy hospodinovy, již stojíte v hospodinově domu, v sienech domových boha našeho. Ps133,2 V noci vzneste rucě vaši v svatině a blahajte hospodinu. Ps133,3 Požehnaj tě hospodin z Siona, jenž učinil zemi i nebe.

Ps134,1 Chvalte jmě hospodinovo, chvalte,