mé, rci nynie Israhel, Ps128,2 často vybojovali jsú mě z mladosti mé, avšak nemohli jsú mě ostáti. Ps128,3 Na chřbetě mém kovali jsú hřiešníci, prodlili jsú zlost svú. Ps128,4 Hospodin pravý přětne žíly hřiešných. Ps128,5 Uhaňeni budú i obraťte sě zpět všicci, již nenávidíte Siona. Ps128,6 Ať bude jako sěno střěšné, jež dřiev než sě vytirhne, zsechlo jest, Ps128,7 z ňeho nenapilnil ruky své, jenž žňe, a lóna svého, jenž snopy sbierá. Ps128,8 I neřěchu, již minováchu: „Požehnánie hospodinovo na vy, žehnávali smy vám ve jmě hospodinovo.“

Ps129,1 Z  hlúbi volal jsem k tobě, hospodine, Ps129,2 hospodine, uslyš hlas mój. Buďta uši tvoji poslúchajúcí v hlasu prosby mé. Ps129,3 Ač zlosti schováš, hospodine, hospodine, kto stirpí? Ps129,4 Nebo u tebe slitovánie jest a pro zákon tvój tirpěl jsem tebe, hospodine. Tirpěla jest dušě má v slově jeho, Ps129,5 úfala dušě má v hospodina. Ps129,6 Ot strážě jutřnie až do noci úfá Israhel v hospodina, Ps129,7 nebo u hospodina milosirdie i velikebné u ňeho vykúpenie. Ps129,8 A on vykúpí Israhele ote všěch zlostí jeho.

Ps130,1 Hospodine, nenie vzvýšeno sirdce mé ani sta sě vznesle oči moji, ni jsem chodil u velikých ani v divných nade mnú. Ps130,2 Ač jsem nepokorně smýšlel, ale povýšil jsem dušě mé. Jakož jest otdojeno nad mateřú svú, takež otplata v duši méj. Ps130,3 Úfaj Israhel v hospodina, otsovad nynie až do věka.

Ps131,1 Pomni, hospodine, na Davida a na všě tichosti jeho, Ps131,2 jakož jest přisáhal hospodinu, slib sľúbil bohu Jakubovu: Ps131,3 „Ač vendu v stan domu mého, ač vzejdu na lože postele mé, Ps131,4 ač dám sen