sěmena svá. Přijdúce pak přijdú s veselím, nesúce snopy své.

Ps126,1 Ač hospodin neustaví dóm, na prázdno usilujú, již jej ustavujú. Ač hospodin neustřěže města, darmo bdí, jenž střěže jeho. Ps126,2 Ješutno vám jest přěd svetlem vstáti, vstaňte, kdyšto sědete, již jieste chléb bolestný. Když dá milým svým sen, Ps126,3 toti, dědina hospodinova, synové, mzda, plod břucha. Ps126,4 Jako šípové v rukú mocného, tak synové výbojníkóv. Ps126,5 Blažený muž, jenž napilnil žádost svú v nich, nebude pohaňen, když bude mluviti nepřátelóm svým u vratech.

Ps127,1 Blažení všicci, již sě bojie hospodina, již chodie na jeho cěstách. Ps127,2 Úsilé rukú tvú jenž jiesti budeš, blažený jsi a dobřě tobě bude. Ps127,3 Žena tvá jako prut vinný hojný v stranách domu tvého. Synové tvoji jako otmladci olivní okolo stolu tvého. Ps127,4 Toti, tak požehnán bude člověk, jenž sě bojí hospodina. Ps127,5 Požehnaj tebe hospodin z Siona a uzři dobré Jerusalem pro všě dni života tvého Ps127,6 i uzři syny synóv tvých, mír na Israhele.

Ps128,1 Často vybíjěli mě z mladosti mé, rci nynie Israhel, Ps128,2 často vybojovali jsú mě z mladosti mé, avšak nemohli jsú mě ostáti. Ps128,3 Na chřbetě mém kovali jsú hřiešníci, prodlili jsú zlost svú. Ps128,4 Hospodin pravý přětne žíly hřiešných. Ps128,5 Uhaňeni budú i obraťte sě zpět všicci, již nenávidíte Siona. Ps128,6 Ať bude jako sěno střěšné, jež dřiev než sě vytirhne, zsechlo jest, Ps128,7 z ňeho nenapilnil ruky své, jenž žňe, a lóna svého, jenž snopy sbierá. Ps128,8 I neřěchu, již minováchu: „Požehnánie hospodinovo na vy, žehnávali smy vám ve jmě hospodinovo.“