osadu mú jako kirmi chlebnú. Ps13,5 Boha jsú nenazvali, tam třiesli sě strachem, kdež nebylo strachu. Ps13,6 Nebo bóh u pokoleňú pravém jest, radu chudého uhanili ste, nebo hospodin nadějě jeho jest. Ps13,7 Kto dá z Sion spasitele Izrahelovi? Když otvrátí hospodin vězenie osady své, vzveselí sě Jákob a uraduje sě Izrahel.

Ps14,1 Hospodine, ktož vzbydlí v stanu tvém nebo kto otpočine na hořě svatéj tvéj? Ps14,2 Jenž vzchodí bez poskvirny a činí právo, Ps14,3 jenž mluví pravdu na sirdci svém, jenž neskutil lsti na jazyku svém, ni učini bližniemu svému zlé a rúhoty nepřijal proti bližnímu svému. Ps14,4 V ničse přiveden jest přěd ním zlobivý, ale již bojie sě hospodina, slaví. Jenž přisáhá bližnímu svému i nepřělstije, Ps14,5 jenž dobytka svého nedal na lichvu a daróv na nevinných nebral, jenž činí to, nezamútí sě na viky.

Ps15,1 Schovaj mě, hospodine, neboť sem úfal v tě. Ps15,2 Řekl sem hospodinu: „Bóh mój jsi ty, nebo dobra mého netřiba ti jest.“ Ps15,3 Svatým, jenž sú v zemi jeho, udivil všěcky své vóle v nich. Ps15,4 A zmnoženy súť nemoci jich, potom sú pospiešili. Neshromazdím sňatečkóv jich z kirvavencóv, ni vzpomanu jmen jich skirzě rty má. Ps15,5 Hospodin čiest dědiny mé a čiešě mé, ty jsi, jenž navrátíš dědinu mú mně. Ps15,6 Provazi spadli mi v šlechetném, neboti ději: „Dědina má přěšlechetna jest mně.“ Ps15,7 Blahaju hospodinu, jenž dal mi rozum, nadto až do noci lály mi ledvie mé. Ps15,8 Prohlédách hospodina přěde mnú vešdy, nebo na pravici jest mně, abych sě nezamútil. Ps15,9 Protož uzdravovalo sě jest sirdce mé i zveseli sě jazyk mój, nadto i tělo [mé]text doplněný editorem[209]mé] mea lat. otpočine v naději. Ps15,10 Nebo