Ps12,1 Dokud, hospodine, zapomínáš mne do skončenie, dokud otvraciješ obličěj svój ote mne? Ps12,2 Jako dlúho položi radu v duši méj, bolest v sirdci mém přěs den? Ps12,3 Dokudž výší sě nepřietel mój nad mě? Ps12,4 Vezři i uslyš mě, hospodine bože mój. Prosvěti oči moji, abych nikdy neusnul v smirti, Ps12,5 aby nikdy neřekl nepřietel mój: „Přěmohl sem proti ňemu.“ Jenž mútie mě, vzveselé sě, ač zamúcen budu, Ps12,6 ale jáz u milosirdí tvém budu mieti naději. Vzveselí sě sirdce mé v spasiteľu tvém, vzpievaju hospodinu, jenž dobré dal mi, i vzpievaju jménu hospodinovu vysokému.

Ps13,1 Řekl nesmyslný na sirdci svém: „Nenie boha.“ Naprizňeni súť i mirzci učiňeni súť v učení svém, nenie, kto by učinil dobré, nenie až na jednoho. Ps13,2 Hospodin s nebes sezřěl na syny ľudské, aby viděl, ač jest rozomný nebo hledajúcí boha. Ps13,3 Všickni stúpili, spolu neužitečni učiňeni súť. A nenie, kto by učinil dobré, nenie až do jednoho. Rov otvořený jest hirtan jich, jazyky svými lestně činiechu. Jěd aspidový pode rty jich, jichž usta kletvy a hořkosti pilna jsúť, birzky nohy jich k prolití kirve. Zetřěnie a nesbožie na cěstách jich a cěsty pokorné nepoznali, nenie strachu božieho přěd očima jich. Ps13,4 Však nepoznajú všickni, již dělajú nepravedlnost, již žerú osadu mú jako kirmi chlebnú. Ps13,5 Boha jsú nenazvali, tam třiesli sě strachem, kdež nebylo strachu. Ps13,6 Nebo bóh u pokoleňú pravém jest, radu chudého uhanili ste, nebo hospodin nadějě jeho jest. Ps13,7 Kto dá z Sion spasitele Izrahelovi? Když otvrátí hospodin vězenie osady své, vzveselí sě Jákob a uraduje sě Izrahel.

Ps14,1 Hospodine, ktož vzbydlí v stanu tvém nebo kto otpočine na hořě svatéj tvéj? Ps14,2 Jenž vzchodí bez poskvirny