vdycky mi se zdá, že ta hrozná trouba zní v uších mých. Vstaňte, mrtví, a poďte k soudu! Na ten den a na ten čas má často pamatovati, ktož jest zamoucený a břemenem pokání obtížený, a veliké odtud potěšení vezme v duši své. Jakož svatý Řehoř dí: Den ten, nájmilejší, před očima vašima položte, a což se koli nyní těžké zdá, všeť se oblehčí, když k onomu bude přirovnáno. Máme se také dne toho lekati, neb jest den hněvu, den veliký a hrozný velmi. Jakož Sofoniáš die: Hlas dne páně hořký, zarmoucený tu bude, silný, den ten hněvu, den ten zámutku a úzkosti, den biedy a psoty, den temnosti a mrákoty, den mhly a búře, den trúby a hlasu jejího. A Izaiáš dí: Hle, den páně ukrutný přijde plný rozhněvání, hněvu a prchlivosti. O němž Johel die: Slunce obrátí se v temnosti a měsíc v krev prvé, než by přišel den páně veliký a hrozný. Ó, jak se jest toho dne bál svatý Bernart říkaje: Když myslím, že mám umříti, rmútí mne hrúza majíc přijíti, před níž nemohu bezpečen býti. Strašímť já se dne hrozného, hněvivostí prchlivého. Denť bude pláče a lkánie, den pomsty a zatracení. A jinde dí, že odkrytí stanú před stolicí Kristovou, aby slyšeli hlas odsúzení, kteříž sú zacpávali uši své k hlasu rady jeho. Neb co mluví buoh? Čiňte pokánie! Však mnozí netbají, mnozí zahrazují uší řkouce: Tvrdáť jest řeč tato! Tepruvť zazní tvrdá řeč a slovo kruté, když bude vyrčeno: Jděte, zlořečení, do věčného ohně! Což tehdy dějí v ten hrozný den bídní hřiešníci, jsúce věčně potupeni, když uzří svaté,