[27v]číslo strany rukopisuodvisnúti dá. Také kokotie múdce i s kokotovú krví pod lože podložené, ktož na tom loži leží, nemóž smilniti. Také, ktož často pie lekno, též činí. Také voda, v kteréž jest šočovice a sémě locikové vařené, též činí. Také, ktož často miezkú blénovú múdce sobě myje, též činí. A o tom o všem buď tuto konec. Buoh s námi požehnaný na věky věkoma. Amen.
Žehnání na oustřely dobré[12]žehnání je dopsáno mladší rukou na volnou část strany
Pán buoh počal a já po jeho svaté milosti, i pojide matka boží, i utka ji král nebeský, kde jdeš matko boží, jdu k. n. z., střiel se jemu strhl, i s božcem, s nádchy, k tomu všecky srdečné nemoci, i všecka troje devaterá bolest.
[28r]číslo strany rukopisu[13]volná strana[28v]číslo strany rukopisu[14]volná strana, popsaná jen 6 řádky zkušebního textu pro vyzkoušení per (a písařů?)[30r]číslo strany rukopisu[15]chybějící list[30v]číslo strany rukopisu[16]chybějící list[31r]číslo strany rukopisu[V]text doplněný editorem napředpsané řeči učinil sem zmínku o ženském tajemství[av]tajemství] Tagemſtwie. Protož nynie chci o něm psáti, jakž najkrátčeji budu moci, aby mohla předepsaná řeč k úplnějšímu rozumu přijíti. Prosím každého, kdo čísti umie, aby tyto řeči o ženách před nemúdrým nepravil, a sám uměj se[aw]se] gſie chovati[ax]chovati] chowatii napřed.
Mistr Aristotiles o tom takto die, že rozenie zvířat na světě jest věčné a nevěčné. [31v]číslo strany rukopisuToho dovodí a řka: Najpřirozenější jest na světě každé věci sobě rovny roditi, aby buoské věčnosti byly, jehož všichni[ay]všichni] wſſychnii žádáme. Neb jeden člověk nemůž vždy živ býti[az]býti] bÿtii. A protož se[ba]se] gſie rodí, nebo ač otec umře, ale syn ostane. A protož lidé jsú vždy od Adama až do sí chvíle. Ale žádný jeden není živ odtud až dosavad, neb Adam umřel, ostavil syny své po sobě. Protož člověk nemůž býti živ věčně. Praví týš mistr, což [32r]číslo strany rukopisukoli na světě jest, ženské tělo má, to nemuož věčné býti, neb vždy se kazí, a již jest dávno člověčí tvář zahynula, by se nerodili. K tomu se přimlúvá mistr Avereis a řka: Buožie múdrost dala tu moc každé věci, aby se rodila a po sobě svú tvář ostavila. Protož člověčí tvář nikdy nezahyne, jediný člověk umře a druhý zuostane v podobenství onoho.
Najprv slušie znamenati, že každý člověk, [32v]číslo strany rukopisujenž se rodí, od přirozenie jest stvořen z výkalu otcova[bb]otcova] Ottoczowa a ze čmiery mateřiny. Neb když žena leží s mužem a pustí čmýru téhož času jakož muž výkal, tak, že ta semena zběhnú se zběhem v ženském vatni[bc]vatni] watnii. A když se símě jedno k druhému sběhne neb přimísí, tehda ihned žena počne v děloze. A děloha se zavře hned velmi tvrdě, aby kusa semene nevypadlo, a tím ženám čmýra přestává téci, doniž jest těžká. Pakli
