[255]číslo strany rukopisunedá. A viec má milován býti řemeslník chudý mistrný, nežli bohatý nemistrný, a má jiné spravovati v svým řemesle. Jedenádcté, [127]číslo strany ediceže cizozemce do své země tíhne a jim křivdy nedá činiti a hledí toho, aby jeho země byla lidem rozličným osazena a mnohým, a každý aby milován byl, kto se věrně chce živiti svú spravedlivú robotú. Dvanádcte, aby města velmi zdělával a v nich kostely krásné, neb od krásných domuov božích všecko město béře obveselenie a požehnánie od Pána Boha i těla mrtvá, okolo krásného domu božieho ležící, veseleji leží. Třinádcté, která jest mocná obrana bídných lidí, totiž sirotkuov, vdov, panen, jeptišek, mnichuov, špitáluov, nevinných vězňóv, jiných plačících a násilé trpících, a že hned soud učiní chudému plačíciemu, by byla žaloba na krále, na kterékoli kněze nebo na pána. Toť jest David řekl Saulovi: Viděl sem lva, an uchytil ovci, a běžel sem a vytrhl sem ovci z úst lvových a lvu sem usta roztrhl a čelistí sem jeho zabil.

Lepší král jest král, který[72]který se dvakrát opakuje těchto sedm povah má do sebe mieti. Najprvé, který myslí, že jest prach a popel, hledě na smrt, že mu hrozí každú hodinu jako jinému, dá se v pokoru, nevznáší se nad jiné lidi, klade se sám před sebú jako by králem nebyl, a proto nechaje všeho nepravého myšlenie a lakomství, dá se ve všecku dobrotivost ku Pánu Bohu i lidem. Druhé, že béře sobě před oči marnost tohoto světa a že v ní pominuli jsú vysocí lidé, králové mocní, jakožto Nemrot obr, Farao, Darius, Šalomún, Romulus, Julius a mistři převelební,