Čtrnádctá modlitba nad ženú i dietětem po šesti neděléch spuosobeného. Přirozený králi nebeský a najvyší, aj teď mátě i s plodem tvé svaté tvárnosti se obětuje, děkující srdečně, žes ji ráčil na porodu v jejích bolestech pomocník býti a z břicha jejieho ráčil jsi mláďátko v světlo tohoto světa přivésti. Rač obě ve zdraví a v milosti zachovati, aby dietě v mateři a mátě v dietěti, majíc svú radost. Dietě v tvé milosti vychováno bylo, duokudž by let nedošlo svého dokonánie.

Modlitba nad samú mateří rodící najprvnější: Všech věcí, od kterého všeliké otcovstvo pochází i mateřinstvo, vzhlédni na tuto ženu plodnú, která prvé z libosti veliké těla v své břicho přijala jest sémě plodné od muže jí od tvé svaté milosti daného. Rač na ni vzhlédnúti a za pokánie jí setříti libost první bolesti rodu a nečistoty její přirozené očistiti a dáti, aby stvořenie tvé miesto tvé svaté milosti chovala, a v tom tvé milosti, tak přisluhovala, jako by se na službě božie modlila.

Patnádctá modlitba, kdy posvěcoval zemi mrtvých i polní i živý, ten den, když slunce vchází v první znamenie nebe, totiž do skopce. To jest činil v zlaté koruně, v rúše čistým, zlatohlavovým, ten první den, kterak jest požehnával všech živluov, potom země z krchova v zlatém košíku, kterú berúc, lidé rozsývali na hroby svých přátel. Potom zemi polní, kterú lidé berúc v své nádobky, šli a rozsývali jsú po svých polech, lukách, vinicích, i lesích, aby země pro skutek Adamóv