slyšeli. Druhé, kterak papežských, aby se velmi báli a aby se nikterakž nedali od poslušenstvie a dobrovolnosti římského biskupa odvolati. Třetie, aby kněží ctili jich, hájili a křivdy žádné jim činiti nedali. Páté, šacunkóv chudiny, aby se častých varovali. Šesté, aby raději dary a dobrovolnosti aby u válel nežli v boji. Kraloval třidceti let a umřel léta božieho tisícieho třístého osmdesátého osmého, ten den před svatým Vítem, v druhú hodinu na noc.

Václav Třetí, stý a šestý ciesař volený, nekorunovaný než zelenú korunú v Cáchách a s ním jeho paní Johana, dcera kniežete holandrského, léta božieho tisícieho třístého sedmdesátého šestého vedlé kterého té chvíle byl otec jeho ciesař Karel Ludvík míšenský, mohučský, trýrský, kolínský biskup a ten ho korunoval jménem Fridrich, mohutský vévoda, rajnský, saský, bramburský, knieže holandrské, bavorský, subaudský, přátelé Johany a kněz Jan, arcibiskup pražský, za něho drahně zlých věcí učiněno skrze krále Václava. Najprvé, když byl ve dvú létu, totiž léta božieho tisícieho třístého padesátého devátého, tehdy korunován jest na Hradě a v té chvíle plakal náramně a zesral oltář svatého Mauricii na Hradě, na kterým stál, když ho korunovali a plakal, až jeden pekař dal mu koláček, teprv se utajil a tomu pekaři dána moc, aby sám jedině pekl koláčky do smrti. Také že se byl narodil v Nornbercce, tu zescal křtitedlnici, když ho křtili.