u Malešova. Potom dvě vojště budú mocné, totiž sirotci, v kterém vládl malý Prokůpek a tito hajtmané v něm byli: Žižka, Bzdinka, Pardus, Roháč, Carda, Velek, Čapek a ten je zradil, že byli poraženi. A v táborským vojště vuodce Holý Prokop a mnoho hajtmanuov, ti jsú slúžili bez ornátuov, s bradami a nekřtili než vodú z potoku, řkúc: Já tě křtím Davide nebo Zuzano ve jméno Ježíše. A tak divné věci dály jsú se, jako kdy od počátku světa, které mierně bohdá spíši Vašie královské Milosti v kronice české, bude li Vaše Jasnost toho žádati. A tam poviem, kterak Zikmund, ciesař, do Čech přijat a skrze kompaktáta.

Albrecht, knieže rakúský, ciesař stý a osmý, a král uherský a od polu český, neb Pražané ho volili, ale miesta polského krále, ten po smrti krále Zigmunda, kterého měl dceru a který umřel v Znojmě, vzal korunu českú v svú moc a jal ciesařovu v Znojmě a pobral jí větší stranú klenotuov, potom byl volen králem římským, potom uherským, najposléz českým. Potom přijel do Prahy a tu korunován u svatého Václava a koruny nechal na Karlštajně ustaviv pana Menharta purkrabí. Potom jel dobývat Táboru a naloživ mnoho, odjel od něho. Potom jel do Uher a tam obtieživ Alžbětu, svú ženu, dceru ciesaře Zigmunda, mezi jezery umřel jest, nevzav korunovánie ciesařského.