bral, tělu božiemu aby se nemodlil žádný. To když Římanóm nebylo libo z ponuknutie Říman a knězi Anastasius, hajtman, povstal proti němu a vylúpiv mu oči, sám miesto něho kraloval.

Anastasius Druhý, šedesátý a sedmý ciesař, tento ve všech věcech zlý byl, a proto rytieři vzali jej v ohyzdu, i proto povstal proti němu Teodosius a učinil z něho kněze a přikázal mu, aby nechvátal k ciesařstvie ani papežství, že když by tomu porozuměl, že by ho hned chtěl zabiti.

Teodosius Třetí, šedesátý osmý ciesař, nábožný velmi, tomuto když Lev třetie jal syna a tak mučil ho i zabiti chtěl, že se musil ciesařstvie odpověděti i s otcem. A otec, než by viděl syna svého, smrt a takové trýzněnie, ustúpil ciesařstvie Lvu třetiemu a sám knězem byl i s synem.

Lev Třetie, šedesátý a devátý ciesař, po postúpenie ciesařstvie jemu od Teodosia kraloval mocně, tehdy tři léta oblehli jsú pohané Konstantinopolim a nedobyvše, odlehli jsú. Jeden mnich počal ho na vieru kacieřskú voditi a aby obrazy kazil, křižmo, ornáty, kropáče, mnichy, kněží a jeptišky, aby rodili, z klášteruov hnal. Tehdy, když ho papež trestal, psal Římanóm, aby papeže nebyli poslušni a jemu poplatkuov nedávali, potom skuoro umřel jest.

Konstantinus Pátý, sedmdesátý ciesař, člověk přezlý, hřiešník sodomský, panenský od jináč čarodějník, cizoložník, opilec, hráč, modlám obětoval a vieru křesťanskú kazil, obrazy svatých i svatostí. Umřel jest léta božieho sedmistého