Najprvé, že král kázal, učené a krásné lidi židovské v každém uměnie, aby bylo na jeho dvoře, ješto by jiné učili litery židovské, totižto měšťany Babylonské a měšťany měst caldejských, a židé, aby se učili literám caldejským, a dán jest plat a živnost od krále mistróm. I byli jsú tři mládci, které král sobě zvolil, aby se učili, a potom králi se hodili, totiž Daniel, kterému přezděli Baltazar, Ananiáš, kterému přezděli Sidrach, Amisach, Abdenago. I chtěl jest je kleštěnec krmiti mnohými krměmi a lahodnými, aby snad, nevida král churavosti mládencuov na tváři, nehněval se na kleštěnce. I řekli jsú mládenci, že na nás neslušie krmě než lehké, neb jimi pěknější budeme i k učenie zpuosobnější, i tělo naše bude tělnější. A tak se stalo. Druhé, že král zvolil tyto mládence tiem úmyslem, aby se učili a stáli před stolem jeho, aby tázal jich každé múdrosti a myšlenie srdce jeho a v každém uměnie a v každých knihách a v každé věci. Na to Vaše Jasnost netbá, by měl takové mistry před svým stolem. Já sem stál od pěti let, ale šel sem od stolu vašeho královského, nejeda druhdy až na večeři, a odnikudž nikdež nic nemaje, druhdy ten den nic nejeda, než chléb a sýr, a lkaje v mým srdci pro chudobu a mé nemoci od trávenie, ano pro nemoc skuoro jako tvárnosti lidské při mně nebylo, musil sem biedu přetěžkú trpěti, ano žádný z služebníkuov nepovolá mne na všecky strany hledícieho, nébrž, přisedl-li sem kterému stolu, nemilostivě a nepočestně mne odehnali, nevážíc