losem došel. Druhé, lidu tázal, chtějí li. Třetie, platy a stuol králuov, aby opatřil. Čtvrté, aby poslušni byli. Páté, mazal ho na hlavě, ale to jest doluov složeno, samého papeže maží na hlavě, a tak dále.

David, druhý král jeruzalémský, syn Izaj sedláka, ten když jest pásl stáda z mládenstvie svého, mazán jest na královstvie od Samuele z rozkázanie božieho. Potom učinil znamenité šest věcí dobré. Najprvé, Goliáše obra, rúhající jméno božie, toho zabil. Druhé, chrám boží začal dělati z dřievie cedrových, ale nechtěl Pán Buoh od něho přijíti, neb byl muž krvavý. Třetie, že plakal Saule, svého nepřietele. Čtvrté, že Jeruzalém zdí opásal jest a obecné dobré myslil jest. Páté, že kdy ho chválili lidé, tehdy tu chválu Pánu Bohu obrátil, řka: Nemám, pane, nemám, ale jménu tvému daj pochválenie. Šesté, žaltář složil, v kterým jest múdrost na světě najvětší. Zlé věci učinil tyto. Najprvé, že zcizoloživ s Bersabe, Uriáše zahubil na špici. Druhé, že jsa vinen, aby sám trpěl, přenesl ránu boží, že zvolil mor raději tři dni než utiekánie před nepřátely. Kladl bych viec, ale že mi z žádné libráři nechtějí žádných knih pójčiti, a tuto bych měl Biblí mieti. I proto buď dosti. Ó, králi, zleť jest, zleť jest, věru, králi milý, opatř, ať jest jinak, a boj se, ať rána boží na tě nepřijde, nebť nenie dobře chudince ani dobrým lidem, pod tebú než útisk veliký, opatř to a nemlč, leže v kútě. Jižť sem se odvážil, ať bych pravdu psal, k tvé žádosti, pro tvé dobré, neb jinak nebyl bych věrný služebník tvój. Ó, králi, ó, pane