a Tvá Jasnost mi přikázala také, abych nekázal. I proto kněžstvím nelze mi živnosti v Praze mieti, leč bych huský řád vedl, jehožto Pán Buoh na věky rač mě ostřieci. Opět doktorské duostojenstvie mi nic neprospievá v Praze, neb to všecko Rokycanova strana osadila. A byl sem kolegiátem před jedním a třidceti léty, jakož i dnes vedlé práva měl bych jim býti, ale mistři mladí netbají na doktory, ani vědí, co jest doktor, neb kterak se tvoří. Také mistrovské, bakalářské mé duostojenstvie nic mi v Praze nepomáhá, a tak sem biedami utlučen, že bych rád z země, i nemohu pro války, pro lúpeže a jímání, boje se vězení. Nadál se některakých pomocí od Vašie Jasnosti, slúžil sem k stolu Vašie Jasnosti viec než pět let, stoje přes celý stuol v svátky Vašie Velebnosti ke cti, zda by pohnulo se srdce Vaše, aneb kus chleba by mi byl dán, neb k stolu pozván jedné osmkrát s truksasi v těch letech ve všech za stuol sem byl posazen a snad po pět stoluov Vaše Velebnost mi sám svú rukú, když sem z nemoci vstal, z svého stolu mi pokrm dávala a kopú mi pomohla. Toho bohdá na tvé smrti slibuji, že Vaše Jasnost zvláštní odplatu číti bude, ale co sem zlého trpěl a dnes trpím, Pán Buoh ví, že pro vieru křesťanskú trpím. Dnes kdybych chtěl, jehožto milosrdný Pán Buoh rač ode mne odvrátiti huskú vieru, přijíti měl bych se nad jiné dobře, ale Pán Buoh nedaj toho. Zvolil sem radši zavřený býti v domu božím, nežli přebývati u veliké cti neb rozkoši, od obecné cierkve svaté se dělících. Pak tuto ještě k mé biedě rozmnoženie, Vaše Jasnost mi práci přetěžkú uložila, abych Vaší Jasnosti