Desátá modlitba nad mrúcím: Ó, nesmrtedlný Pane, který nechceš, aby duch tvój zuostal v člověku na věky, než aby na čásek v těle zde pobuda, skrze tělo tělesné věcí poznaje, potom tělo zde ostavie, duši opatřil tam jinde skutky tvé slavnosti převeliké, vzhlédni, kterak bolestivě roztrhuje se svazek těla jeho a rač mu vlíti oblechčenie v jeho kosti, vlchkosti i v žíly, ať tiem lehčeji v tvým milosrdenstvie umierá, s tebú kraloval na věky v tvém svatým královstvie a s anjely tvými svatými, amen.

Jedenáctá modlitba nad mrtvým, kdy ho kladli do hrobu: Přeslavný králi a Pane nade všemi pány, který sedíš na cherubín nade všecky krásy přeokrášený, před kteréhožto súdnú stolicí jsúc pohnáni, musíme se okázati beze všeho k jinému odvolání. Vzhlédni na toto tělo mrtvé z hlíny od tvé svaté milosti stvořené, které již zase v hlínu vkladáme, aby v svój počátek, jakož ty ráčíš, zase se navrátilo, a bylo červóm pokrm, žabám i hadóm. Prosíme pro tvé milosrdenstvie, rač tomuto tělu, v tomto tělu, jakožto v domu jeho věčném po práci dáti věčné odpočinutie beze všeho omylu a přístrachu ďábelského při tom svatým těle. Napomenutie Adama k lidu při hrobu: lidské pokolenie najmilejší, ač mnozí z nás mají velikú bolest nad přietelem naším, s kterým sme jedli, pili, obcovánie měli, ale že již nenie, sme ho v hrob vložili. Viece slunce viděti nebude, ani my jeho tvárnosti na věky viece neopatříme, ačkoli nám líto, avšak musíme mysli naši truchlost oblechčiti, neb my téhož očekáváme