[196v]číslo strany rukopisu {v kostky aby nejhráli}marginální přípisek mladší rukou nahoru roste, ktož své poddané lidi k dobrým obyčejóm připravuje, aby netratili sbožie přirozeného. I což jest na kniežeti duostojnějšieho, než aby svuoj lid k dobrému vedli a pokoj jemu činili. A protož my Karel zajisté vědúce, že v našem českém království od dávna děje se zlý obyčej na škodu mnohých našich věrných, točišto v kostky hranie, jenž sobě mají za kratochvíl, ana psota a škoda jim i jich věrné čeledi z toho pocházie. A protož tiemto ustavením věčně zapoviedáme, aby žádný člověk v kostky ani v žádnú jinú hru přielišně a škodně nehrál na žádný dluh ani na které rukojemstvie neb na své dědictvie, sliby žádnými se nezavazuje, pod pokutú tolikéž ztracenie do našie komory.
Ustavenie o přestúpení hry kostečné
My Karel ciesař svobodně odpúštiemy každému v našem českém království, ktož by chtěl hráti v kostky pro kratochvíl, aby hrál o hotové penieze až do kopy grošóv odečtených a nic viece. A ktož by neměl hotových, aby jeden druhému nepójčel na hru ani jeden s druhým hrál na dluh. A ktož by to ustavenie přerušil pójčuje druhému, aby byl bez toho, což pójčí, a do našie komory aby propadl tolikéž. Item ktož by se dlužil na hru, aby tolikéž propadl do našie komory a k tomu aby neplatil přes kopu nic viece.
Ustavenie o rozdávaní dědiny
Našich věrných sbožie,
