[195v]číslo strany rukopisucti a v spravedlnosti poznaným. Než komorník a sudí mají býti z urozenie šlechtického, ale jiní úředníci také mají sazeni býti, jenž by byli ve cti a v dobrých obyčejích poznáni, ješto by měl osedlstvie a dědiny v české zemi.
O chování desk zemských
Písařové zemští, jakož obyčej starý držal, aby seděnie měl a bydlil na našem hradu pražském, téhož obyčeje potvrzujem. A dsky zemské nebo knihy, kteréž má písař psáti, mají býti spolu s písařem chovány na našem hradu pražském. Ale dsky nebo knihy, kteréž by byly na dědiny nebo na plat již dokonané, ty mají býti zapečetěny pečetmi najvyššieho komorníka, najvyššieho sudieho, najvyššieho písaře zemského a purkrabie pražského. Ty mají býti schovány a zamčeny v kostele pražském v zákřiště podlé svatosti a nemají nikdy otevřieny býti, než před najvyšším komorníkem a při pániech zemských, jakož jest byl obyčej od stara dávna.
Ustavenie o psancích k milosti navrácených
Každá milost má s rozmyslem konána býti, tak aby tú milostí spravedlnost poškvrněna nebyla. A protož z božie milosti ustavujem, když by kolivěk český král kterému psanci pro lúpež chtěl milost dáti, to muož učiniti, aby jej živil. Ale ta poškvrna má na něm zuostati podlé zaslúženie jiným na znamenie, aby se téhož varovali.
Ustavenie o slibech nehodných
Ohavné žaloby od našich
