vieře křesťanské a cierkve svaté.
Ustavenie o kacieřích
Což se proti zákonu cierkve svaté protivenstvie stane, to se všem křesťanóm protivenstvie děje, neb těžšieho a protivnějšieho nenie než proti božie moci a proti jeho syna, pána našeho jediného, velikému milosrdenství lidskému pokolení příchylnému, zlých a hubených psuov zuby a jazykem tu milost žráti a kúsati. Tiť jsú kacieři, kteříž ovce božie od stráže a od spasenie Petrovi chtie odděliti, jemuž jest to pasenie všech ovec od Jezukrista, syna božieho, našeho pastýře dobrého, uvěřeno a poručeno. A oni snaživše se, chytrostí svú a zlostí jako vlcie hltaví, lační a chvátaví vnitř, lísavě a tiše žádají a myslé, kterak by mohli svým kúsaním ovce sežrati a rozehnati od pastýře a od dobré pastvy.
Tiť jsú synové zlořečeného otce a rozmnožitelé lstí falešných ku přeluzování sprostných duší poslaní. Tiť jsú hadové, ješto tiše a sladce sýpie, a pod tú sladkostí z sebe jed vylévají, neb když sladce mluvie, činie se milosrdní, ale k ostatku od ocasa jed jakožto sladký nápoj umiešejí sprostným ovcem, točišto lidem neučeným. Tiť jsú, když svaté a nerozdielné Trojice jednoty přie, pod chytrostí svého zlořečenstvie tři urážejí: točiš pána boha, své bližnie i sami se. Pána boha urážejí, když viery křesťanské a syna jeho jediného neznají. Své bližnie urážejí, když jim pod nadějí duchovní kacieřské sladkosti vypravují, chtiece je přelstíti. Sami se ukrutně ranie, když po vypuzenie duše těla svá těžké smrti na oheň vydávají,
