[15r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcežebrák jménem Lazarus, jenž ležieše před[nu]před] prze dveřmi jeho pln nežitóv, L16,21 žádaje, by mohl nasycen býti drobtóv, kterýž[19]sic! padáchu z stolu bohatce, a nižádný jemu nedadie, ale psi přiběhujíce[nv]přiběhujíce] przybyehugyczye lízáchu jeho nežity. L16,22 I sta sě tak, že umře chudáček, i nesechu dušičku jeho anjelé do lóna Abrahamova. L16,23 Potom umře i bohatec, i pochovachu jej u pekle. Tehdy pozdvih oči svú bohatec, když jest byl u mukách, vidě zdaleka Abrahama a Lazara v jeho lóně. L16,24 I poče volati a vece: Otče Abrahame, smiluj se nade mnú a pošli Lazara, ať omočí svrchek prsta svého vodě, ať rozvlaží jazyk mój, neb velmi hořím v tomto plameni. L16,25 I vece jemu Abraham: Synáčku, rozpomeň sě na to, žes měl dobré bydlo svému tělu na světě, a Lazar proti tomu zlé, ale již jest on v utěšení, L16,26 a ty si v mukách a nadto nade vše mezi námi a mezi vámi jest mnoho přiekaz zatvrzených, že ti, ktož k nám chtie přijíti, nemohú ani odsud k vám. L16,27 I vece jemu: Ale prosím tebe, milý otče, aby jeho poslal do domu otce mého, L16,28 žeť ještě mám pět bratróv svých, ať jim povie, ať by i oni sem nepřišli do múk pekelných. L16,29 I vece jemu Abraham: Majíť Mojžieše a proroky, nechžť jich poslúchají. L16,30 I vece on: Ne tak, otče Abrahame. Ale jediné, ač kto z mrtvých pójde k nim, tehdy přijmú pokánie. L16,31 Tehdy vece jemu Abraham: Kdyžť nechtie poslúchati Mojžieše ani prorokóv, takéť nebudú věřiti tomu, ktož by z mrtvých vstal.
Dominica terciacizojazyčný text [post Pentecosten]text doplněný editorem
Erant appropinquantes ad Iesum publicani.cizojazyčný text L15,1 Toho času blížiechu sě k Ježíšovi zevní hřiešníci a hřiešní [b]označení sloupcelidé, aby jeho poslúchali. L15,2 I reptáchu písaři židovští a licoměrníci řkúce: „Tento člověk vine k sobě hřiešné lidi a jie s nimi.“ L15,3 Tehdy Ježíš promluvi k nim takovú pohádku a řka: L15,4 „Který z vás člověk, jenžto má sto ovec, a když ztratí jednu z nich, zajisté nechce těchto devadesát a devět na púšti, i jde po onu, která se jest ztratila, dokudž se nenalezne. L15,5 A když ji nalezne, vlože ji na svá ramena, radostně L15,6 a přída domóv svola přátely a súsedy i die jim: Radujte se se mnú, nebť sem nalezl tu ovci, kterúž sem byl ztratil. L15,7 Pravi vám, že taká radost bude na nebi o jednom hřiešném, ješto sě hřiechóv kaje viece, nežli o devadesáti a o devieti spravedlivých, ješto jim netřeba pokánie. L15,8 Aneb která žena, ješto má deset střiebrných peněz, a ztratí li jeden z nich, zajisté rozže světlost a zvracie všecko, co jest v domu, a hledá snažně, dokudž nenalezne? L15,9 A když nalezne, svola přátely a súsedy své i die jim: Pomozte se mně veseliti, neb sem nalezla ten peniez, kterýž sem byla ztratila. L15,10 Takéž pravi vám: Radost bude anjelóm božím nad jedniem hřiešným, když činí pokánie.“
Dominica secundacizojazyčný text [post Pentecosten]text doplněný editorem
Homo quidam fecit cenam magnam.cizojazyčný text L14,16 Toho času povědě Ježíš svým učedlníkóm takovú pohádku: „Jeden člověk bieše učinil velikú večeři i pozva jich mnoho. L14,17 A když by čas večeřiti, posla sluhu svého, aby řekl zvaným, aby přišli, že jest již všecko hotovo. L14,18 I počechu sě všickni vymlvati. První vece: Kúpil sem ves i třeba mi jest toho, abych vyšel i ohledal ji, prosím tebe, vymlv mě. L14,19 Druhý vece: Kúpil
