kteříž[375v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceto biechu přišli ze všelikého kaštela galilejského a židovského i jeruzalémského, a moc bieše páně k uzdravení jich. L5,18 A aj, mužie, nesúce na loži člověka, jenž bieše dnu trpící, i hledáchu jeho vnésti a položiti před ním. L5,19 A nenalezše, kterú by stranú jeho vnesli pro zástup, vstúpili sú na střěchu a skrzě pokrytie spustili sú jeho s ložem uprostřed před Ježíše. L5,20 Jichžto vieru když vidě, řekl jest: „Člověče, otpúštějíť sě tobě hřiechové tvoji.“ L5,21 I počeli sú mysliti mistři a zákonníci řkúce: „Kto jest tento, jenž mluví rúhanie? Kto móž otpustiti hřiechy, jediné sám bóh?“ L5,22 A když pozna Ježíš myšlenie jich, otpověděv řekl jest k nim: „Co myslíte zlé věci[27]zlé věci] připsáno jinou rukou na okraji, navíc oproti lat., + mala var. v srdcích vašich? L5,23 Co jest snáze řéci: Otpúštějí sě tobě hřiechové tvoji[28]tvoji] navíc oproti lat., + tua var., čili řéci: Vstaň a choď? L5,24 Ale abyšte věděli, že syn člověka moc má na zemi otpúštěti hřiechy,“ vecě dnu trpíciemu: „Tobě pravi, vstaň, vezmi lože tvé a jdi do domu tvého.“ L5,25 A ihned vstav před nimi, vzal jest lože, na němž ležieše, i otjide do domu svého velebě boha. L5,26 A strach popade všěcky i velebiechu boha a naplněni jsú bázní řkúce, že sme viděli divné věci dnes.
L5,27 A potom vyjide i uzřě zjěvného hřiešníka jménem Levi, sedícieho na mýtě, i vecě jemu: „Následuj mne!“ L5,28 A opustiv všěcky věci, vstav šel jest po něm. L5,29 I učinil jest jemu hody veliké Levi v domu svém a bieše zástup mnohý zjevných hřiešníkóv i jiných, kteříž s nimi biechu stoléce. L5,30 I reptáchu zákonníci a mistři jich, řkúce k učedlníkóm jeho: „Proč s zjěvnými hřiešníky a hřiešníky jiete a piete?“ L5,31 A otpověděv Ježíš, řekl jest k nim: „Nepotřebují, kteří zdrávi jsú, lékaře, ale kteří sě zle mají. L5,32 Nepřišel sem volat spravedlivých, ale hřiešných ku pokání.“
L5,33 Tehdy oni řekli sú k němu: „Proč učedlníci Janovi postie sě častokrát a prosby činie, takež i zákonníci, ale tvoji jedie a pijí?“ L5,34 Jimžto on vecě: „Zdali móžete učiniti, aby sě postili synové ženichovi, když s nimi jest ženich? L5,35 Ale přijdú dnové, když otjat bude ot nich ženich, tehdy sě budú postiti v těch dnech.“ L5,36 A pravieše i podobenstvie k nim, že nižádný záplaty ot rúcha nového nepřistavuje k rúchu vetchému, jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřihodí sě záplata ot nového. L5,37 A nižádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak rozpučí víno nové sudy a samo sě vylé a sudové zahynú. L5,38 Ale víno nové v sudy nové má puštěno býti a obé bude zachováno. L5,39 A nižádný pi[b]označení sloupceje staré, ihned chce novému, neb die: Staré lepšie jest.
VI.
L6,1 I stalo sě jest v druhú sobotu, najprvé když jdieše přes obilé, trháchu učedlníci jeho klasy a jediechu mnúce rukama. L6,2 Tehdy někteří z zákonníkóv praviechu jim: „Co činíte, ješto neslušie v soboty?“ L6,3 A otpověděv Ježíš k nim, řekl jest: „Aniž ste toho čtli, co jest učinil David, když jest lačněl on, a kteříž s ním biechu? L6,4 Kterak jest všel do domu božieho a chleby posvátné vzal jest a jedl a dal těm, kteříž s ním biechu, jichžto neslušalo jiesti, jediné toliko kněžím?“ L6,5 I pravieše jim, že pán jest syn člověka také soboty.
L6,6 I stalo sě jest i[29]i] navíc oproti lat., + et var. v jinú sobotu, když vjide do sboru a učieše, i bieše tu člověk a ruka jeho pravá bieše uschlá. L6,7 I střežiechu mistři a zákonníci, uzdravoval li by v sobotu, aby nalezli, otkud by ho obžalovali. L6,8 Ale on vědieše myšlenie jich i vecě člověku, kterýž mějieše ruku uschlú: „Vstaň a stój uprostřed!“ A vstav stál jest. L6,9 I vecě k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v sobotu dobřě činiti, čili zle, duši spasiti, čili zatratiti?“ L6,10 A obezřěv všěcky, řekl jest člověku: „Ztiehni ruku tvú!“ I ztěže a navrácena jest[30]jest] gieſt rkp. ruka jeho. L6,11 Ale oni naplněni jsú nemúdrostí a mluviechu vespolek, i co by učinili Ježíšovi.
L6,12 I stalo sě jest v těch dnech, vyjide na horu, aby sě modlil, a bieše ponocuje na modlitbě božie[31]božie] na okraji připsáno jinou rukou Ó, člověče hřiešný a léní, znamenaj, jenž sě obracieš na loži tvém jako dřvi v stežeji své, viz, co pán činí. L6,13 A když by den, povola učedlníkóv svých a vyvolil jest z nich dvanádste, kteréžto jest i apoštoly nazval: L6,14 Šimona, jemužto příjmie vzděl Petr, a Ondřeje, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje[32]Bartoloměje] batholomiege rkp., L6,15 Matúše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž slove Zelotes, L6,16 Jidáše[33]Jidáše] et Iudam lat., Iudam var. Jakubova a Jidáše Škariotského, jenž[34]jenž] gež rkp. jest byl zrádcě. L6,17 A sstúpiv s nimi, stál jest na miestě polském a zástup učedlníkóv jeho a množstvie veliké lida ze všeho Židovstva i Jeruzaléma i z zámořie i Tyra i z Sidona, L6,18 kteřížto biechu přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli ot neduhóv svých. A kteříž sě trápiechu ot duchóv nečistých, býváchu uzdraveni. L6,19 A vešken zástup hledáše sě jeho dotknúti, neb moc z něho vycházieše a uzdravováše všěcky.
L6,20 A on pozdvih oči na učedlníky své, pravieše: „Blahoslavení chudí, neb vaše[35]vaše] waẛie rkp. jest královstvie božie. L6,21 Blahoslavení, kteříž nynie lačniete, neb budete nasyceni. Blahoslavení, kteříž nynie pláčete, neb sě budete smieti. L6,22 Blahoslavení budete, když vás budú nenáviděti lidé a když vás otlúčie a ohyzdie i vyvrhú jméno vaše[36]vaše] waẛie rkp. jakožto zlé pro