Jako psi hryžou i dáví,
že to jejich pluh jest, praví.
Jazyk jest jejich radlice,
umíť vyvorat z truhlice.
Od karet i kostek berou,
o cizí měšec se derou,
na to hodují a žerou.
Divně to řemeslo páší,
na prostém hnedky vystraší.
K soudům a nevolem radí,
i přátely spolu svadí,
hbití jsou na to kejklíři,
jazykem notní šermíři,
když jazykem zašermuje,
proti pravdě lež premuje.
Hlediž se ho tehdáž pilně,
uhodíť tě v měšec silně.
Tvrdíce se, že jsou slavní,
vyhýbejte se jim, blázni.
Jest jich mnoho v vaší lázni.
Nechtěje být v boží kázni,
pod zlatým řetězem kráčí,
slušel by mu provaz rači. (Praga.)
Ještě se jim i to vidí,
že tě o statek vošidí.
Když jim pak nemáš co dáti,
ráčí se tomu zasmáti,
s jiným proti tobě státi,
kdo jim toliko přeplatí.
Lidským svárům se radují,
pod tím sobě nahánějí.
Ať jim všeckno všudy nesou,
berou předce, až se třesou.
Maje sobě tu moc danou,
na zvěřině nepřestanou.
Juž kdo právo jměj neb neměj,
předce ty jim, kde co jmáš, dej.
Když jsi pak statku, peněz prost,
tu hnedky jmáš od nich vejhost.
Na holičkách tě nechají,
když tě jinému prodají.
A tak je v tom pilně poznej,
na sebe dobrý pozor jměj,
aby neupad v teneta,
řečníkům v jejich klepeta,
sic po tobě bude veta.
To pravila jejich teta,
paní Dorota, Kedruta,
tvrdila to i Markéta
a svědčila paní Běta,
potom sešla z toho světa,
že čert řečníky peklo vymetá.
Dobrých se tu nedotejče,
drb se v hlavě nebo vejce.
Kdo tím není, nehněvej se.
Neb se to o dobrých nemluví,
každý o sobě nejlép ví.
Aniž se zlé o ctných píše.
Zlý, mlč, sehna hlavu tiše.
Nebo: Hoď mezi psy kamenem nebo holí,
kterého trefíš, tenť zaskulí.
Kdo pak řečníka chce ujíti,
hleď na sebe pozor jmíti,
aby se pokojně choval,
k soudům příčiny nedával,
šarvátek, různic nedělal,
cizího neosoboval.
I budeš moci pokoj míti,
řečníka škod prázen býti,
zůstávati s celou hlavou,
spraviti se zdravou radou.
Tuto se třeští páni pranostikáři, nejistí hadači, hvězdáři
Non est vestrum nosse tempora et momenta, quae pater posuit in sua potestate. Acta App., Cap. 1.cizojazyčný text
Hvězd a oblakův hadači
jsou jen daremní tlachači.
Lidem časy pokládají,
sem i tam ledacos bájí,
spolu se nesrovnávají.
Buď při nich pravda, nebo lež,
předce ty jich smyšlenkám věř,
o to se s nimi nehádej,
za lži jim peníze dávej,
zvláště tu, kdež pochlebují,
a vysocí tomu chtějí.
Jáť jim nedám naprosto nic,
byť oni lhali ještě víc,
neb ledacos připlichtí lhář,
leda byl novej kalendář,
aby peněz nabyl lehce,
nechť se potom děje, jak chce.
