Nedal jim různo nikoli,
stalo se po čertově vóli.
Purgmistr při Zdenkovi stál,
také hned dvou šrámů dostal,
křičíc: „Kýž jsem doma ostal!“
Říkali mu pan Nezmeškal.
Pan Čert se pak radostně smál.
Šatan: Cha, cha, cha, cha, již sou v sobě.
Děkuji z toho Svobodě,
Masopustovi věrnému,
Bachusovi mně milému,
při tom také panu Svádě,
poněvadž bejvá v mé radě.
Marsovi také zaplatím,
Hněvu nijakž neopustím.
Jakýž by to masopust byl,
kdybych já přítomen nebyl
a někoho nezabili.
Křivdu by mi učinili,
darmo masopust strojili.
Což juž dále uděláme?
S Masopustem rozžehnáme.
Přes rok se s ním zas shledáme,
nikoli neobmeškáme.
Já pak dále půjdu nyní
na papežské posvícení.
Budu tam jmít také hosti,
svých věrných po své libosti,
též i jarmark na odpustky.
Vezmu s sebou i Svobodu,
nebť jest můj přítel po rodu.
Bachusa též nepominem,
jehož vždycky potřebujem.
Svády také nenecháme,
z kteréhož oužitek jmáme.
Marsa naschvál pohledáme
a Pokoji tam nedáme.
Tak naši pouť vykonáme.
Venuše jest tam hned ráno,
fraucimoru povoláno.
Popi jsou také hotovi,
na nás čekají a strojí.
Poďtež, vyvolení moji,
buďme stálí, věrní, svoji.
Smrt: Přišla jsem k vám nenadále,
nemoha se dívat dále
takovým vašim marnostem.
Musím býti vaším hostem.
Poďtež k mému tanci také,
bez vejmluvy všelijaké!
Žádnýť mi se nevyskáče,
nevyprosí, nevypláče.
Dosti jste byli veselí,
na mne pozoru nejměli.
A tak juž půjdete se mnou,
těla vaše v hrobích lehnou,
odtad se potomně stratí
a k soudu božímu státi.
Pokoj žaluje na Masopusta a jeho dvořany
Šel jsem včera k Masopustu,
jmaje tam drstnatou cestu.
Čert s Bachusem tam seděli,
nejvyšší správu drželi.
Svobodu opanovali,
na žádného nic nedbali,
žrali, pili, hodovali,
Cnost a Pobožnost vyhnali.
Potom poslali pro Svádu,
dal jim šatanáš tu radu,
Hněv Marsa vždycky podštíval,
na mne škaredě vošklíbal.
Pilně jsem všeho doslejchal,
Grobián blil, prděl a dmejchal.
Když mne pak od sebe zbyli,
dva mezi sebou zabili,
