mě[113v]číslo strany rukopisusta římského. A po devieti měsieciech přijeli sú do Říma s Pilátem a s jeho rytieři.

Tehdy v túž hodinu zvěstovachu Tiberiovi ciesaři příjezdu Voluziána. A všed Voluzián, vstúpil jest před ciesaře Tiberia, i pokloni se jemu i vyrozpravi jemu všecky věci pořád, které sú sě o Kristovi v Jeruzalemě dály. A kterak jest pro nečasie moře nemohl sě dlúho vrátiti. I vece Tiberius: „Proč si pak nezahubil Piláta?“ Odpovědě Voluzián a řka: „Šlechetnosti vašie bál sem sě rozhněvati a toho učiniti, avšak při[114r]číslo strany rukopisuvedl sem jeho u vězení s sebú okována k vašim šlépějem.“

Tehdy Tiberius ciesař rozhněvav sě a hněvem naplněn sa, aniž je dopustil Pilátovi před se přijíti, ani kdy tváři své viděti, ale vydal jest odsudek na něho a řka: „Vařeného vodú a ohněm nejez!“ A odsúdiv jeho, káza jemu obočie obřezati a ihned káza jeho vésti na púšť k městu jednomu, jenž Ameria slovieše, a tu jest v žalář vsazen. I byl jest tu až do prvnieho léta Gaia ciesaře, kterýžto byl jest po Tiberiovi ciesaři. A ten také Gaius toliko zlého Pilá[114v]číslo strany rukopisutovi činieše, že již viec trpěti nemoha, i zabi sě sám svú rukú.

Ale co jest pak Voluzián, když jest byl přivedl Veroniku, učinil? Přistúpiv k ciesaři Tiberiovi, řekl jest: „Věz, pane milý, kterak jednu ženu uzdravil jest Ježíš, kterážto pro miloště jeho obraz kázala sobě namalovati podobenstvím jeho. A tať jej chová a tuť sem já ženu, pane, ke zdraví tvému s tiem obrazem přivedl. Neb ta žena opustivši všecko sbožie své, brala sě jest po obrazu boha svého, řkúci: ,Nepustímť života mého a naděje spasenie i síly duše mé, ale kdež [115r]číslo strany rukopisukoli bude naděje má putujíci, tuť já s ní putujíci budu. Neb ona jest sbožie duše mé.‘“

To uslyšav Tiberius ciesař, kázal tu ženu i s tiem obrazem Kristovým přivésti. A když by přivedena, s velikú poctivostí vece k nie Tiberius: „Zajisté ty si zaslúžila dotknúti se podolka rúcha Ježíšova, muže velikého, kterýžto navrátil jest tobě zdravie, jakožto nám jest pověděno.“ A když to vece Tiberius, tehdy uzřev a spatřiv obraz pána našeho Jezukrista, ztrnul jest, a pad na zemi, pokloniv sě, se slzami modlil sě jemu a řka: „Věřím v tě, pane Jezu[115v]číslo strany rukopisukriste,