jeho, a jistě v krajině této nebezpečno jest.“ A radil nám, abysme tam neodpočívali, ale abysme jinou cestou ve dne i v noci do Nazaretu pospíchali, my poslechnouc rady jeho, ani jsme koní ani sami sebe jídlem neposilnili, ale s velikou ochotností jsme do Nazaretu pospíchali a tam šťastně za dvanáct hodin se dopravili. Poněvadž pak pro nedostatek snu a dlouhou jízdu velice zemdlení jsme byli, ten celý den na tom svatém místě jsme odpočívali.

Na druhý den ráno vykonali jsem naší pobožnost v kapli Zvěstování, v které jest sloup, kde nejsvětější Panna Maria bydlela, když v ní slovo tělem učiněno jest. Znamenajíc Turci, že ten sloup křesťané ve dne i v noci navštěvují, měli za to, že snad v něm ňáký poklad skrytý jest, a protož kvaltem a mocí se k němu dobyli a na dva kusy jej rozdělili. Jeden kus na zemi leží, druhý pak na hoře k skále spojený visí, což někteří za zázrak, někteří za přirozenou věc držejí. Dům, v kterém Matka boží bydlela, jest odtuď vzat a od anjelův do Lorety přenešen.

Po poledních jsme jiné svaté místa navštěvovali, a předně dům svatého Jozefa, v kterém nyní jeden Turek byt svůj má a žádný křesťan do něho vjíti nesmí. Studnici, z které blahoslavená Panna vodu nosila, když v Nazaretu bydlela. Stůl, na kterém Kristus s učedlníky svými jídal. Židovskou školu, v které zjevně učil. Horu, z které jeho Židé strčiti chtěli, kdyby se byl před níma nezmizel.

Následující den jsme museli v klášteře zavřeni zustati pro Arabský sem i tam se toulající a obcházející. V noci ale, posadíce se na koně, jeli jsme s vůdcem naším arabským do Kany Galilee, kde Kristus vodu v víno obrátil. Tam jsme natrefili Arabský, kteří pro hojnost vody tam své ležení