[78r]číslo strany rukopisuačkoli potajemný lidem, však proto před Pánem Bohem dnem světa jest jako potmě vetkaná pisanost na světlo vynesená zřetedlně a ošklivě. Byť to pak nebylo, bylť by neřekl Levitik: V roucho ze dvou proměn setkané neoblečeš se. To okolkem poctivě v podobenství mluvě, zaříká tím plod cizoložníkuom, aby totiž neplodní byli. A jinde je kamenovati a potom z města nevěsty beránkovy jezera ohnivého hnáti velí, a tak ten všechen s tím plátnem stav k tomu konci radu vede, ukazuje nesnáz hroznú manželstva [78v]číslo strany rukopisunápodobně k řeči svatého Pavla, jenž dí, že netoliko zlí manželé zámutek duše, ale i dobří těl zámutek trpěti mušejí.
Netoliko[bw]Netoliko] etoliko pak ten stav hmotný s svatým Pavlem radí bez manželstva zuostati pro bídy vejstrahu mnohé, ale i Pán Kristus radí tak zuostati v oddání[bx]oddání] odanii bohomyslností Bohu řka: Kto muož přijíti, přijmi, to jest tu radu, nebť jest běda těhotným, totiž manželuom plodem obtíženým. Ktož pak toho neuposlechnú rádce, bídy, najméň tělesné, zde neujdou sobě, skrz Izaiáše pro[79r]číslo strany rukopisurokované: Běda radícím se ne se mnou a tkajícím plátno, a ne skrze ducha mého. Plátno pak skrze Ducha svatého radu tkání jest povětrnému, plátnu pavoukovému podobné v žalmu, jenž dí: Léta naše jako pavouk myšlena budou. To jest, že máme mysliti o nábožné bohomyslosti a čistotě[by]čistotě] čistoty, že jest tak lehká a ušlechtilá proti manželstvu jako pavoučina měkyčká, povětrná proti opravdovému hmotnému plátnu. A že bohomyslný má býti takový jako pavouk, vždycky, bohomyslnosti tenké duchovní plátno pleta, přemyšluje svou outlost [79v]číslo strany rukopisuk pavučinám a jedovatost hříšnou bejti k pavouku jedovatýmu podobnou, kratičkého, neužitečného, neplodného, malého, ošklivého života, ledakdys smrtí ztrhaného, než se napoly dotká do sedmdesáti, v žalmu témž nasnovaných aneb uložených let životu lidskému. A o Pánu Bohu pak hned při tom myšlením jako outkem osnovu dotkati a protýkati mysle, jak milosrdný a věčný jest nad nebe i nad zemi pevnost. A že nás rozhřešiti a jako roucho zvetšelé obnoviti a upevniti mocen jest, ráčí a zaříká se, jestliže na něho peřé své zmítaním všecka léta svá tkáti budem, ne v
