paprs[74v]číslo strany rukopisuky osvěčování svědomí, vyptávaní přede všemi pod věrou, ctí i pod zatracením, měl li by s kterými osobami sliby. A mezi tím i skrz brda čtyřikrát opětovaného slibu, jejž kněz dvakrát, totiž každé osobě zvlášť, předříká a oni po něm a tak, jaks se čtyři brda hurtují, řka: Říkajtež po mně: Já, Beneš, slibujiť svou víru a věrnost v zdraví, v nemoci, v štěstí, v neštěstí, ne do téhodne, ne do jitra, než do smrti. A on po něm říká. A též opět jí předříká kněz a ona po něm etc.cizojazyčný text A potom teprva, když za ru[75r]číslo strany rukopisukúdání štolou spojuje, říká po třikrát: Kteréž Buoh spojil, člověk nerozlučuj[bt]nerozlučuj] nerozlucuog. Tuť již rovně jako člunem outek s osnovou tká. Kteréžto tkání, podobně zdávaní, najvíc svrchupravený slib, paprskům přirovnaný, tvrdí a pevní, jako paprslek vždy po každém hození člunkem outku poráží touže, bez toho by rozslablo tkání. To jest, že poněvadž kněz do smrti oddává, a ne nachvíli, že vždycky manželé mají slyšeti hlas toho člunku. A těch paprskuov svrchupravených na každú chvíli [75v]číslo strany rukopisuhlaholem mají se stužovati a věrností, jako by vždycky před knězem byli a klečíc sobě slibovali a jako by on vždycky opětoval, ten člun skrz srdce házeje: Kteréžto jest Buoh spojil, těch člověk nerozlučuj, leč smrt. A pakli tím podštívaním lidským neb ďábelským se svádou ruozno derou a jaks jako outek s osnovou třepí, tedy kněz jako tkadlec zlé, uzlovaté a trhavé přivíže vždycky. Na každém kázaní laje a zlořečí a také rozpíná zápovědi rozvodné zdrželi[76r]číslo strany rukopisuvostí v časy svaté a v nemoci jako tkadlec rozpínadlem setkané plátno, aby se nekrčilo. A otočuje je tím oddáním na obrtlé vratidlo z panenství v porušení. Jako pak plátno všecko na lokty změřeno, od díla vyplacováno a cenou šacováno bývá, tak manželé se hned ze všeho, což mají, kněžím v desátky a pánuom v poplatky podrobují a najvíc v dluh dětem svým se podrobují, neb jako plátno pro odívaní neb oblečení lidí tkát bývá dáno, tak manželstvo zdávané [76v]číslo strany rukopisubývá prvotně dle plodu odchování schránlivé mezi sebou. Což pak koli od těl košilem odplaty za odívaní bývá, tolikéž od dětí manželuom bývá, že je umýcejí, ušpiní, zapotí, zklidí naposledy i na candary zederou, to je, že často rodičuom bývají k hanbě, k starosti, k svraskání, k práci, k hříchu příčina i k smrti. A jediné nebudou li se svatým obcováním pláceti a sšívati a pokáním břidkým práti, na věky plundry prevétu, zatracení hodnými, zuostanou.