[Z]text doplněný editorem nichžto ty, bratře Beneši, býti se chystáš sa tkadlcem a věda, že osnova potřebuje sobě rovného outku. Kterakž tedy ty vládyčího si rodu, k bavlněné přízi, již vládyky předou, podobného. A sa bratr nábožný, duchovní[11]„duchovní“ písař omylem opsal dvakrát, ušlechtilé pavučině podobný, chceš chřeční příze outku podobnou chaternou tělesnou nevěstu pojíti [82v]číslo strany rukopisuvěda, věz podlé přimínění svatého Pavla tak nesmyslně[cc]nesmyslně] neſlmyſnie to býti a nepevno, ducha tělem tkáti jako pavlněnou osnovu a pavoučinou, nedůtklivou hřečným outkem. To jest, že se trhati budete, netrefnou svádou jeden na druhého potýkajíc aneb sobě oči vystrkajíc. Ty díš, žes lepší, urozenější a nábožnější[cd]nábožnější] náboznieſſii: Budiž taková jako já. A ty mne nehodna si. A ona zase [83r]číslo strany rukopisus potržkou vřésklavou se vokřikne: Chtěl lis duchovní býti a nábožnej, byloť knězem býti aneb neženiti se! Jáť sem teď křehká, tělesná žena, za muže a za tovaryše sem sobě tebe pojala, a ne za pána ani za kněze. A pak, však si ty mně frejoval, a ne já tobě, ty si ke mně, ne já k tobě, zasílal! A tak tě ve všech tělesných pracech jako chřečná bavlněného [83v]číslo strany rukopisua pavučinného přetrvá, až budeš bycha honiti. A strach, by se jako tvá vrstva nedávno netrpělivostí neztrhal a nehleděl outkem neb rozvodem rozvázaní až do nepřátel obradování. By se ale tím káral chřečným v jedno brdo tkanými, jenž pojímajíc sobě rovně, proto se trhají, říkajíc: Oběs se, oddechneš, ožeň se, odpočineš. A kto praj do roka ženění neželé. [84r]číslo strany rukopisuVstal, a že mu sluší hbitě všecko činiti, čehož se mu kolivěk zachce. A naliť je, byl pokrytě umřel, když ještě tělesenství živé na sobě cejtí. A protož lidem jest to na něm málo nezřetedlnějí a neodivnějí nežli na z mrtvých vstalém Lazarovi oněm židům hodování.

Když[ce]Když] dyz sme již tak se rozmluvivše až k zmínce o smrti [84v]číslo strany rukopisupřišli, sluší věděti, že jest i opravdové smrti manželům, mlče o neřádných, jenž na se i na děti smrti klatbou prosí, tak řádným mnohem nesnáz nežli svobodným bohomyslným čekati. Neb i ostati živu s dětmi po ženě jest siroba nad smrt těžší, i umříti prvé a ostaviti své děti v sirobě s ženou a nevěděti, jak se jim zvede po něm, jest smrt dvénásobní a na obě nedostatek jako buďto, že