O křtu zvonů
Novina[bk]Novina] ovina mrtvá o křtu zvonu v srdce usty rozprávějících vržena jest. A tak jest zbouřila srdce mé jako mrcha moře v ně uvržená, tak že nechce ji v sobě pohřbiti ani se ukojiti. Leč psáním potouženým tímto na břeh pronesení vyvržena bude příkladem naší české nedávné zkřesťanilé cierkve, kteráž se jest mnohými nepokojnými válkami tak bouřila, dokavadž jest z sebe těch mrtvých pověrkuov, po[66r]číslo strany rukopisuboňkuov, náležkuov, zákonův mnichuov a rozličných duchovních pravdě odporných a porouhajících se žertuov nevymetala. Jiné do Němec, jiné do Plzně a do Budějovic a na hrady a do klášteruov mnišských[bl]mnišských] mnizſkých vědúc, že najlépe se hodí převráceným žertové přetvoření, protože Pán velí mrtvým mrtvých pohřbeni býti a živým kázati pravdu. Než jižť po hříchu fary pravdomluvných zase se z Němec a z klášteruov prejští a vyskakují mniši s poboňky rozličných svěcenin až do zvonových ktřtínek, jež sem svrchu umrlči[66v]číslo strany rukopisunou pojmenoval, ne zle, poněvadž každý skutek lidský, jehož věrný zákon Duchem nazvaný zřejmým přikázaním neobživuje. Jako tělo bez duše ošklivá a smrdutá mrcha jest, všech mnichuov a prelátův dekrety i agendami duovodnými nezkřésitedlná. Nezdá liť se to komu hodnověrné, poraď se o to s obojím Zákonem pilným čtením. A tenť netoliko se zapří těm pověrkám, lidským zámyslem zplozeným, život dávati, ale i přizná se, že jim, ač se který mníti mnějí, vydírá skrz Izaiáše a svatého Marka v VII. kapitole: Opustivše přikázaní božie, [67r]číslo strany rukopisudržíte ustanovení lidská, křty kalichuov, nádob a měděných[bm]měděných] mědennych věcí, totiž zvonuov a loží, a podobné k těm činíte mnohé, totiž křty a svěceniny, jako jehněd, suol, minu, kropáč, ofěru. I prej pravil jim: Čisté ste zrušili přikázaní boží, abyšte zachovali ustavení svá. Tím míní Pán spasitel, že jako mrcha zdraví živých, tak porušijí lidská ustavení přikázaní božích, je jaks nakažujíc a mdla činíc a jimi se jako mrcha živým svým smradem porouhajíc. A zdaž to není porouhání[bn]porouhání] porauhannii, že Pán velí v sedmeré svátosti spasení posvěcovati. A tito [67v]číslo strany rukopisupak, jako by málo svátostí viďal, v lecčems jiném sobě spasení zasvěcují. On kázal křtíti stvoření věrné, a tito pak křtí zvony, ješto ani spaseni býti, ani věřiti mohou, svatých jména jim přezdívajíc, svatým i Bohu i Duchu svatému se rouhajíc, jej na daremnú, prázdnú, bezdušnú věc berouc. A božskú moc nad krúpami, nad ohněm, nad ďábly, zvonu poroučejíc svým dóvěřením, co jiného než modlářství zpohanilé stropí a v něm bez odpuštění hřích a přikázaní