[192v]číslo strany rukopisuale žeť se tebe nedostane do dne soudného a mne také, protož sobě potud máme věrna býti. Příčina také cizoložstva loučí manžely, jestliže sobě nechtí toho odpustiti sami. Pro nouzi tak chudoba zle dobytého, cizého, kradeného, vyhraného, vydřeného, vylichveného, vyšaleného vědomě zboží nemá přijíti, neb jest neplodné, netrvalé, [193r]číslo strany rukopisuzvlášť vědomě, leč by nevěděl jako muž na ženu. Pak li vezme co takového, má je preč tajně dáti od sebe a vrci, jako onen tak spravedlivý Jozef učiniti při své manželce podtají. Též chudoba cizoložná jest pokrytá chudoba, totiž činíc se chudým a nejsúc. To ty, Zboží, jestli že ne domněním, ale jistotně na mně shledáš to cizoložstvo, propusť mě [193v]číslo strany rukopisua nečiň mi dobře. Než pro zlé, nejisté domnění mě neopouštěj, pro zlé soky, jenž druhdy chudé oškliví, jako i manžely kouzly rozvodí a vadí neb sočením, jakož jest psána hrůza na ty cizoložníky: Běda vám, mistři a zákoníci, pokrytci, jenž zžíráte vdovské domy na motlitbě dlouze, neb vdova chudší i s svým statkem jako zezhuli pěnice by vlezla [194r]číslo strany rukopisuv hrdlo takovému pokrytému chudému, a ještě syt nebude. Nos, co chceš, po zrnci, vždy ještě víc žádá jako zezhule v širokou tlamu a vdova div se nepřetrhne krmíc a noséci. V těch tehdy dvou příčinách sebe prázni budem, ne jináč, protož pověziž mi, slibuješ li mi na ty povahy.“

Bohatství: „Slubujiť já tobě, Chudobo, [194v]číslo strany rukopisuBohatství, věrnost v zdraví i v nemoci etc., až dokud mne stává a tebe.“

Chudoba: „Já tobě též slibuji, spojiž nás tehdy štula milování a dajmež sobě ruce, skutkem se milujíc, amen[fv]amen] an.“

Chudoba: „Nu, již sme spolu a svoji, podiž se mnú, kamť já půjdu, a podiž, mlče tiše koutem, ať by tebe marná chlouba jako Erodes Erodiadesi, bratru, nevyd[195r]číslo strany rukopisuřela, jako je psáno: Když činíš almužnu, netrub v troubu před sebou, ale neviz levice tvá, co činí pravice.“

Bohatství: „Však kradené nejsem, pročež bych se mělo leknovati a štítiti, an nevěstu s trubači, s bubny, s pištci, s vejskáním nesou, máme ji, her, máme, křičíc.“

Chudoba: „Pravdu pravíš, ale ne[195v]číslo strany rukopisuvíš, co mluvíš. Zdaž nevidíš, že nevěstě jest hanba výskati, jen plakati a utkati se, pokořiti. Ale ženich a ktož ji nesou, ti vejští, tak ne též ktož dává, ale ktož bere, má hlásiti vzetí. Jako je napsáno: Chvaltež tě cizí, ale ne usta tvá. A opět jiné písmo dí: Vypravovati bude almužny jeho všechen zbor svatých.“

Bohatství: