[185v]číslo strany rukopisumně celé přispoj se a ve všech mě miluj a dobře, věrně mi čiň.“

Bohatství: „Proč mě nevěstě přirovnáváš?“

Chudoba: „Protože jako nevěsta kražší než ženich obyčejně bývá, tak, Zboží, ty si krazší. Ale muž silnější, tak chudoba silnější jest, neb má tebou vlásti, a ne ty jí. Požívati tě můž [186r]číslo strany rukopisuk každé potřebě jako muž ženy, aniž ty máš nad chudobou panovati, ale chudoba nad tebou. Neb jako jest neslušno ženě, aby vládla chudobou neb člověkem chudým, totiž že žádného hříchu pro ten nemá učiniti chudý. Ale proto jako muž ženy – tak má chudoba zboží chovati a požívati, totiž pro vaření, zmytí, praní, pro plod, pro [186v]číslo strany rukopisujiné pohodlé. Ale že chceš mezi mnichy, takť kněžím a mnichóm neslušné a nepoctivé jest zboží jako žena, leč jen aby u nich byla pro kuchaření a praní etc., ale ne pro plod. Takť duchovní jen živnosti a oděvu potřebují, a ne pokladuov[fu]pokladuov] pokladuo ani kupectví, jako je psáno: Majíc oděv a pokrm, mějme na tom dosti. Neb ktož chtí bo[187r]číslo strany rukopisuhatí býti, upadají v usidlo ďáblovo jako[29]„jako“ opsáno písařem omylem dvakrát vobecní, ktož ženy pro plod pojímají, v svazek manželský upadají. Ale obecní chudí zbožím mohou jiné zboží ploditi a dědičně kúpiti a sobě živnost ploditi, grošem groše, zlatým zlatý, bez hříchu i bez hamby. Nuže, jí li sebou dáš hnouti?“

Bohatství: [187v]číslo strany rukopisu„Kterakť se mám dáti? A ty mě chceš jako z práva vysúditi a míti. A kdyžť pokudžť se dám, tehdy neděkuješ, poněvadž jest blahoslavenější, ktož dá, než kto béře.“

Chudoba: „Ano medlé kaž sobě děkovati, však si mé vlastní. I žes pak naše, praví Páteř a učí nás, že si naše, když dí: Chléb, totiž živnost [188r]číslo strany rukopisunaší, daj nám dnes. A ktož z svého děkuje lidem? Leč z pochování. Zdaž nevíš, že mi Pán Kristus děkuje, dav mi království, sytost, veselé, se samého a blahoslavenství, řka: Blahoslavení chudí, totiž bópomozi, neb blaze, chudí, že ste ode mne vzeli blahoslavenství. A tímť navěští dává, že ten, ktož dává, má děkovati, že od něho vezme. Neb se nečte o apoštole[188v]číslo strany rukopisuch chudých, by mi děkovali z toho osmera blahoslavenství. A tím dokazuje býti dobré blahoslavenství, jenž z dobrořečením dává. Ale s reptáním a s omlúvaním dává se zboží a okříkaním na znamení toho, že si zlé, smutné, tesklivé, zlořečené. A protož jenž se s zlořečením dáváš, pročež odplaty děkováním žádáš? Leč chci já tobě