[174v]číslo strany rukopisua jáť mohu vzácně a on mě obohatí. Ale tebe omyjíc, opláknouc do čista pěkně, i odpustí tě do pekla. A což jest platno, že ty za stůl s králem a s kněžími máš přístup? Ale já s oltáře mohu s svým milým Bohem večeřeti, ale ty nemůžeš, neb jest zapřisáhl, že bohatí neokusí večeře jeho, ale chudé, mdlé, kulhavé kázal [175r]číslo strany rukopisuzváti a přisúditi. A protož lichevníci říkají: My nemuožem přistúpati, máme peníze na úroce a máme vsi, voly, ženy, protož nemuožem přijíti, ješto hřích těžíme s tím božím statečkem. A nadto tě pak do nebe nepočte[fq]nepočte] nepocz[28](?).“

Bohatství: „Já mohu, když dám peníze, třebas toho dovésti, že mi budou v jizdbě slúžiti, podadí mi [175v]číslo strany rukopisukněží, kdy chci, když jen jim zaplatím, bych pak v najvětším hříchu byl a v pejše, třebas i k oltáři přijdu, když jediné peníze mám. Takť jest pak tu nepřístupnost? Ale ty s zlatým i s desíti k královu dvoru a stolu nebudeš připuštěna, lečť pohleděti naň dopustí i budeš i z toho chloubu jmíti.“

Chudoba: [176r]číslo strany rukopisu„Jako ty hoduješ s svými a já se dívám, tak já s Pánem Bohem hoduji, Chudoba, v kostele a ty se díváš při pozdvíhaní, podívaním se chlubíš. A pakli se dokoupíš, již sobě zatracení koupíš jako Šimon čarodějník. A kněz své spasení jako Jidáš prodá a za zrádci ostane, jako kdyby k svému králi z ouplatku neopověda neznámého [176v]číslo strany rukopisunepřítele, pustil, aby ho shltil.“

Bohatství: „A ty by kamenné srdce namluvila a k sobě těmi duovody odloudila! Ale najprv mi odpust, ať své bohaté smrti duchovám, ješto sou mě vydělali, a ať by nouze neměli před smrtí, potom pak se dám, po smrti.“

Chudoba: „Pomníš li, že je Pán spasitel onomu, jenž se pochováním otce vymlúval [177r]číslo strany rukopisuod jeho spolku, nedopustil dlíti řka: Nechť mrtví mrtvé své pochovávají. Ty poď, následuj mne, nebť jestli že budeš chtíti je smrti dochovati, víš, žeť oni tě budou svejm přáteluom dckami kšaftovati a svým dětem. A děti opět, když je dochováš, svým dětem. Pakli těch nebude, ale přáteluom tě poručí a tiť tě protráví a leckomus [177v]číslo strany rukopisurozsápají. A tak já tebe v svuoj spolek nikda nedočkám, leč by tebou láznu zádušní ztopili aneb chudým jeden oběd dělali a po penízi dali. Tožť já měj na tom dosti. A protožť radím: Nechť smrtedlní svých smrtedlných smrti dochovají, ty poď se mnou do věčných stánkuov, než tě jinému, skoupějšímu, zapíší, ještoť tě bude chovati pod kamením