Buohatství: „A ty si proti sobě sama podala kopí, přivodě toho bohatce! Zdáliž nevidíš, že je proto ten bohatec v pekle, že jest se na něm bohatství s chudobou srovnalo a stovaryšilo, totiž že je byl chlap z chudého rodu, a proto bohatý, neb kdyby byl pán z bohatého řádu, bylo by napsána: Jeden pán vysoce urozený byl bohatý. A protož, Chudobo, kdybych já se s tebú spojilo, [166r]číslo strany rukopisubojím já se, že bych se s tebú do pekla dostalo, jakož teď svědčíš, že nouze[fk]nouze] nauzie v pekle z bohatcem, neb jakož velebná svátost hříšným jest tatáž k zatracení, ale dobrým k spasení, tak já, zboží, chlapuom sem k zatracení, ale pánuom k spasení, neb mě chudí nejsú hodni.“

Chudoba: „Kdož toho neví, že sme všichni lidé od Adama pošli, chlapové, jenž sme na zemi, nebešťané vysocí, páni a králi, jako [166v]číslo strany rukopisunapsáno je: A kralovati budou na zemi. Itemcizojazyčný text: Vy ste lid svatý, kněžstvo královské. A těmť tehdy samým zboží vysokého, nebeského jest bez hříchu požívati. Ale zde i páni, i chlapi lakomí, nebudou li se s chudobou zdieleti, než ještě budou chudinu dříti jako lev divokého vosla na poušti, zatraceni budou, aniž ty jich vyplatíš zboží, jako je psáno v Přísloví: Neodpustíť hněv jeho, aniž při[167r]číslo strany rukopisujme šacunku, výplaty, mnoho darův. A čtení dí: By člověk všechen svět získal a duši své poškvrnu[fl]poškvrnu] poſſkrwrnu učinil, kterou dám odměnu za duši svú? Totiž že všeho světa zboží nestačí k výplatě jediného hřícha k smytí. A protož praví Múdrost: Blahoslavený bohatý, který jest nalezen bez poškvrny ani doufá v pokladech ani odšel po zlatě. Kto je ten? Budem jej chvá[167v]číslo strany rukopisuliti. Neb ty, zboží, mnohé si poškvrnilo hříchy, jenž s srdce pocházející poškvrňují člověka, poškvrnilos pýchou, lakomstvím, rouháním, lakotou, smilstvem, vraždou, závistí, hněvem, leností. Jako je psáno: Z hojnosti, totiž z bohatství srdce, usta mluví. V Deutronomii psáno: Vytyl zmilelý[fm]zmilelý] zmielelý a zpíčil se, zhrubl, ztučněl, zducmatěl, vopustil Boha, stvořitele svého.“

Buohatství: „Což pak tobě do toho? Umím li hřešiti, umím se káti. A jsem[fn]jsem] Gem li mocný k hříchu, původ sem i ku pokání dostatečně, jako psáno v Prorocích: Králi, rada se má tobě lib: vykupuj hříchy své almužnami a nepravosti tvé milosrdenstvím chudých. Almužnyť nemohou býti než zbuoží a muoj[24](?) naj[168v]číslo strany rukopisumohutnější