[180r]číslo strany rukopisukomu chudému potřebí bylo.“

Chudoba: „Vidím já, žes rozpěčilé jako zdráhavá nevěsta, ulúditi se nedadúc, ale chtějíc pěknějšímu, kražšímu, bohatšímu, než jest sama, a lepšímu. A chtějíc prvé zvěděti povahu, jaký je, vzácný li je a kde bydlí ženich, aby věděla, kam domuov[fr]domuov] domuo. Jest li cizoložník, panic, jest li dělný pacholek, není li kostkář a vožralec. A jestli že je vdovec, [180v]číslo strany rukopisukterak je s první nevěstou nakládal. I věziž, žeť sem já, Chudoba, všech stavuov v lidech, urozených i duchovních, měšťanech i v sedlácích, přistalých i v nádennících, v pocestných i v chalupnících, v zlých i dobrých, v opilých, cizoložnících, v kostkářích i v rufiáních, v lotřích, v zdravých i v nezdravých, v otrhaných, slepých, v robotných, v žácích. Na poušti i v [181r]číslo strany rukopisuměstech, v domích i na hradích, starejch i mladých, v pěkných i škaredých, v mužích i v ženách. Jakož jest Mojžíš řekl v Deutronomii[fs]Deutronomii] Deutrononii: Nedostaneť se chudých v zemi vaší. A pašije praví: Chudé vždycky máte s sebú. A budete li chtíti, můžte jim dobře činiti, jako bohatá děvečka neb vdova chce li dobře učiniti řemeslníku chudému, dá se jemu [181v]číslo strany rukopisuk sobě přiženiti, takť jest dáti a věna odplaty nehledati. Ale jako téměř řídká jest, aby věna odvažitého nechtěla proti své cti a statku, tak nyničky sou hustí, jenž v dání a v půjčkách lichvy hlédají a chvály marné neb odsloužení. Jako žena příznivého chce, aby se jí bál a jí toho odsluhoval, jako je psáno: Kto vypójčuje, sluha jest toho, ktož mu půj[182r]číslo strany rukopisučuje. Také na té praví Ekleziastikus, že budeš li jemu dávati, přijmeť tě bohatý, a pak li nic nebudeš míti, opustíť tě. A pak, poněvadž si samo nazváno mamonú nepravosti, pročež se mne tehdy tak nepravě liknuješ, Chudoby? Však víš, že rovně se k sobě hrne dobré k dobrému podlé toho práva, jenž dí: S svatým budeš, totiž tovaryšiti, a s převrá[182v]číslo strany rukopisuceným převracený budeš, totiž spolčiti. Neb si samo svrchu povědělo, že kdožť poctivějšímu se přiměšuje, že břímě na se béře, totiž že vždy lepší muž ženě podezhřelé oči vytýká ji haně. A když sta oba zhřešila, oba sobě snáz odpustíta a jaks dadí jako vězně za vězně. Neb pak žena některá zlá chtěla lepšímu se, on ji nepojme, tak i chudí apoštolé a dobří, jakož svrchu