ja[132r]číslo strany rukopisuko na losích, zanechavše království nebeského. Blyští se v témž i to, že Pán Bůh svou spravedlností nebrání lidem mezi sebou zemského království, skrz plášť znamenané, losem děliti a sápati. Ale nebeské, skrz sukni znamenané, losem, totiž řídkým, nahází, jakož všem čtyřem se dostalo pláště, ale sukně jedinému, kterémuž přál los, k fleku pláště se dostalo, nebť nevelí. Tomu, ktož k plášti zevnitřnímu prvé sahá, velí i vnitřní plášť pustiti, aby rozumným [132v]číslo strany rukopisunávěští dal, žeť ne každému, komuž popřeje zemských[dz]zemských] zemskym věcí, dopřeje nebeských. A že ktož prvotně stojí o nebeské věci, že jim druhdy prvé i časných věcí popouští k požívaní.

Avšak[ea]Avšak] však i to jest království[eb]království] kraloſtwii božích spravedlností[ec]spravedlností] spradlnoſti, když některé jako bohaté zlatohlavem kusem zemských, časných, totiž nebeských věcí oděluje jako kusem pláště. A některým pak celou sukni, totiž věčným královstvím, v čtvrtých kněhách Ezdrášo[133r]číslo strany rukopisuvých, o nichž jest psáno: Já, Ezdráš, viděl sem veliký houf korunovaných na hůře Sion i odpovědíno jest mi: Toť sou ti, ješto sou smrtedlnou kytli aneb sukni složili temnou a nesmrtedlné sou stkvoucí sukně přijali od Syna božího. To je: a kteří sou proň časné jmění promrhali a v mrzkosti[ed]mrzkosti] mrkoſti měli svět a život tělesný, hovadný Sophoniáš prorok hostinským[ee]hostinským] hoſtinſky aneb cizím rouchem jmenuje a svatý Juda téhož jako zmazané sukně nenáviděti radí na návěští, že žá[133v]číslo strany rukopisudný nemůž zemských věcí držeti, chce li nebeských dosíci, ale že musí se z zdejších za času zvléci, chce li se v nebeské obléci. Než že se lidé starávají o jmění časných věcí i o jiných odkázaní, komu totiž mají poručiti najlép. K tomuť obému odpovídá ono dvojí písmo řkoucí: Aniž mívajte dvou sukní. A kto pak má dvě sukni, daj jednu nemajícímu. Toť jest, nemívajte panování a bohatství na světě i v nebi. Pak li máte, totiž tušíte se míti to obé, pu[134r]číslo strany rukopisustež světskou[ef]světskou] swieſkou sukni nemajícím nebeské, pohanům, jenž těch věcí ptají. A svatý Pavel v tom nás pomlouvá, že se nechce nám staré sukně svléci, leč na novou míti budem. A brž praj bychom obě spolu měli a jednu na druhú oblekli, želéme se praj svléci a žádáme se nadvléci chtíc, aby bylo to, což je smrtedlného, pohlceno od života. Ješto to býti nemůž proto, že toho nevyměřuje[eg]nevyměřuje] newymierzugem boží spravedlnost, jenž brání novým rouchem vetchého opláceti právě, že