sejra přikládá, že též i soli přikládá a přisejpá, aby přemohl syřiště, aby se nesmradilo. Tak Pán stvořitel, ačkoli jest stvořil nás a dal se nám v hříchu počíti, ale však jest i soli přirozeného zákona neobmeškal v nás vsypati, kterýž by nám hříchy se nadál zkaziti, jakož psáno, že pohané od přirození ty věci, které sou zákona, plní. A též pohan Cicero zná se k tomu řka: 3 lib. Tuscu.: Souť semena v smyslech našich, jimžto kdybychom dorostli, samo by nás přirození k blahoslavenému životu přivedlo. A protož tehdy hle, to podobenství sejra vymlúvá Pána stvořitele, jenž jest nás v tvořidle vzkřísil, že naší zlostí a zkázou on vinen není, an i hospodyně zkázou sejra nebývá vinna, když neuskoupí se ho vosoliti, jako sluší, než sejr vinen bejvá a přisouzen sviniem.

Neb zlý člověk k zkazilému a zčervilému sejru jest podobný takto, neb lakomec jest takový před Buohem a smrdutý jako zapařilý sejr, neb své zbuoží paří v zadušité truhle aneb v zemi pod kamenem, nedada mu ani vyvětřeti mezi chudé, vždy jen na draho chová, až se mu ztuchne. Jakož jest přísloví praj: tak jest skoupej, radějí zsmradí, než by jiným dal. Jiných pak šest hříchův v červích sýrových nám se ozývá, totižto takto: Pejcha v skoku červův, neb člověk, sa jako červík, vždy se vysoce nosí a zpíná. A tohož věz na znamení v Izaiášovi v XIII. kapitole: Pod pyšného Lucipera červ podstřen jest. Smilstvo se zjevuje v položení červíkuov, jenž se jich tak spěšně nezčíslný počet zplodí v sejru. Ba i hněv se podobá červíku, poněvadž David zuřivý a vražedlný v Knihách královských, 23. kapitole červíku drobnému, vrtavému přirovnává se. Lakota též na červících, jenž souc tak malí, tak veliký sejr zžerou, se znamenává. Závist pak též jest červu podobna, neb vnitř hryze potajemně člověka jako červ sejr a jako peklo ďábla. A toť míní ono písmo, jenž praví: Oheň jich nezhasne a červ jich neumře. Lenost se dobře znamenává skrze červa, jenž žádné nohy ani křídla nemá k ryčnosti, co jen sebou bezděk mece. Spolkem nám pak ti všichni červíkové mluví to, že tak velmi člověka kazí a vošklivějí Pánu Buohu i lidem jako červové sejr ustům lidským.

Ale že pak i to se přihází, že zkazilý sejr, vyprudíc z něho červy vínem, rádi jíme. Toť nám hovoří, že Pán Buoh člověka pro hříchy sobě nevoškliví, dá li v se vína skroušení a pokání naliti a vymece li skrze to a zpověd z sebe ty červy hříchuov. A nadto pro tělesné shnití a sčervivění Pán Buoh člověka nevyvrátí