duchovnie u velebné svátosti oltářní, nemůžem v život Pána spasitele vtěleni bejti a snědeni v unom rozumu, jenž praví: Kto jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a ve mně přebývá a já v něm. I toho jest zřejmo, že protivníci, jenž nepřijímají nápoje, by nejlepší byli, sou přesedavý pokrm Buohu, Pikharti pak sú, by nejlepší byli, jako sejr bez chleba a bez nápoje nejedlý.

Nemohuť se učiniti neslyše i toho rozprávění těch sýrův, jenž svým nám příkladem rozprávějí. Jako sejr dobrý lidé jedí a zlý svině a psi, tak že žádný snědení neujde, zlý ani dobrý člověk, zlý od ďábla a dobrý od Buoha. A toť míní ten sejr, jenž v osobě Jobově v svrchu předevzatém textu rozpráví řka: Budu li nemilostivý, běda mně jest, pak li spravedlivý budu, nepozvedu hlavy, nasycen sa trápení. Avšak ačkoli obojí snědeni bývají, ale od ďábla snáz než od Pána stvořitele, jakož lidé tuze žvou a víc sejr, než jej snědí, ale svině jedinou kousna, až hned pohltí oblo, tak čert své oblo vidí se požérati. Ti totiž, kteříž v štěstí a v rozkošech tohoto světa, lehce umírají. Ale kteří sou dobří a hodní oust buožích, v mnohém trápení živi souc, s velikou nesnází sou umírali i umírají v ouzkostech, v lkání, v mučedlnictvu jako sejr mezi břitkými zuby. Majíc pak i nad toto zlé, že onino zlí v ďábla mrtvého, ale tito se vtělují v Buoha živého, stvořitele svého, jakož jest, ač týž. Ale poctivému sejru snědenému býti od lidí věčných než od hovad povětrných. Toto nám z hlasu těch sýruov mluvících v osobě Jobově slyšíce, slušíť nám pomysliti, jací sme sýrové, sceliví li či zkazilí. Jsme li sceliví, slušíť nám se zkažení vystříhati s velikou pečlivostí, plníc buožská přikázaní, a Pána spasitele za ostrahu žádati a prositi ustavičnou modlitbou. Pakli sme zkazilí a sčervivělí, slušíť nám ty červy hříchuov skrze spověd vymietati a vína skroušení lkajícího v se vlévati a k tomu času žádati s Jobem a vypůjčovati, řkouci Pánu stvořiteli: Ponechejž mě, ať maličko popláči buolesti mé, dokavadž neotejdu do země tmavé, omráčené mrákotou smrti, do země bídy a temnosti, kdež jest stín a žádného řádu, ale věčný strach přebývá. Od něhožto rač nás