jenž sem na tě zavrhl, chyť ji a pohlť v ousta dobré vuole, ať tě za ni šťastně vytáhnu z vody rozkoši na břeh pokání. A tu ať bych vyňal poklad z oust tvých i z srdce tvého, na nějž myslíš a jej vždy v oustech svých máš, řečňuje z hojností srdečných myšlení, kterak by jej vysoudila. A tak kdyby sobě ten z ploutví vydříti dala, tedy by vyplatila i Pána Krista z pomlúvaní, jehož pro tě rouhá se jméno, hle, prej přijímala tělo boží a krev boží a již večť se je dala, jako by řekli: Pán Buoh vinen i oni, jenž tě utrhají jako celým kupcům a šacují, co vezou. Z pohoršení, aby se na tobě víc nehoršili, vyplatil bych. A ty by se pak sama vyplatila tím, což máš dobře dobytého, a do věčných by se stanuov vkoupila, v nichž já se s tebou shledati žádám. Na věky amen.