spasení, jsa zdráva a hladká, měhoděkť. Rybová slovu, a nedarmo, nebť jako ryba oplývám a koupi se šplechtáním u vodě rozkoši všemi smysly života svého, v měkkém oděvu a v křtaltovném, v lehkých a kyprých peřinách a v sytých poduškách, ušima v pochlebných radách a chválách, očima v barvách, čichem v vůni, okušením v sladkostech a v chutných lahodách pokrmův rozkošných, srdcem v nadálých oddavcích, břichem v sytosti, a nadto i penězi a groši sem tak jako ryba koupavá lupinami osutá. A tak sou ke mně přilnuly skoupostí, jako bych se v nich zrodila. A tiť sou nespravedlivé věno, na sedlácích za V set zapsáno. A ač mi se ještě na ocas a na hlavu nedostává jako rybě, i mámť na vocas v kněhách V set a na hlavu ve dskách V set zapsáno, kterýchžto s radou dobrých lidí tudíž se dosoudím. A tím k sobě ušlechtilého mládence připravím. Tožť již jen šplechtati se a řéci: Hoduj, duše má, máš všeho dosti! Nechť pak již má Pán Buoh své nebeské království.

Auve, ach auve, Pane Bože můj, ryba se z tvého nevodu vydřela, ješto měla na tvůj stuol pokáním býti pečena. Tať jest, i vnadu vyjedši velebných tvých svátostí oltářních, vyskočila, již se třepece a šplechce v vodách rozkoší hojných a já, žádaje ji zase lapiti, zdychám, lkaje jí omdlévám. Osladiž jí, milý Pane, udici tuto, kterúž ji zamítám, nebť vo tvém milosrdenství nezoufám, ať ji lapě zase tobě dám. Udicí pak coť míním? Rozuměj, má paní Rybová, že břidké toto psaní, láskou, kteroužť mám k tobě duchovní, spasitedlnú, jako nástrahú oslazené, zavěšené na vlasině onoho písma, jenž dí: Lepší jest rána milovníka nežli lahodná řeč pochlebníka, kterážto řeč přivázána jest na prut jazyka mocí Ducha svatého, o němž jest psáno: Prutem oust svých tepe nemilostivé. Za tenť veď já se prut chopiv, tuto udici zamítám takto.

Užívaj, prosím, řka tobě, má paní Rybová, rozumu lidského, a ne jména povahy rybího věda, že ryby lapány bývají na udici a z rozkošné, vlažné vody v var překládány bejvají horúcí. Nechceš li na jiných říčných rybách, ale vezmi sobě na svém Rybovi, manželu, příklad, od něhož si ty Rybová jméno, ač snad ne rybí povahy, vzala, kterak jest též oplýval v té rozkoši vodě, tekúcí podobně za mnoho let, až jest ondy do vrše smrti polapen. A střeva jeho plodu dodnes nůž žalosti kuchá a tělo jeho červi jedí. A lupiny jeho svrchu pravené žádáš na sebe uvléci a nic se smrti jeho neděsíš. Ba pozoruj prosím milosrdenství Páně při tom, že jeho umořiv tebe ponechal, aby se kála, osvobodně tě jaks z manželstva