kterak je s první nevěstou nakládal. I věziž, žeť sem já, Chudoba, všech stavuov v lidech, urozených i duchovních, měšťanech i v sedlácích, přistalých i v nádennících, v pocestných i v chalupnících, v zlých i dobrých, v opilých, cizoložnících, v kostkářích i v rufiáních, v lotřích, v zdravých i v nezdravých, v otrhaných, slepých, v robotných, v žácích. Na poušti i v městech, v domích i na hradích, starejch i mladých, v pěkných i škaredých, v mužích i v ženách. Jakož jest Mojžíš řekl v Deutronomii: Nedostaneť se chudých v zemi vaší. A pašije praví: Chudé vždycky máte s sebú. A budete li chtíti, můžte jim dobře činiti, jako bohatá děvečka neb vdova chce li dobře učiniti řemeslníku chudému, dá se jemu k sobě přiženiti, takť jest dáti a věna odplaty nehledati. Ale jako téměř řídká jest, aby věna odvažitého nechtěla proti své cti a statku, tak nyničky sou hustí, jenž v dání a v půjčkách lichvy hlédají a chvály marné neb odsloužení. Jako žena příznivého chce, aby se jí bál a jí toho odsluhoval, jako je psáno: Kto vypójčuje, sluha jest toho, ktož mu půjčuje. Také na té praví Ekleziastikus, že budeš li jemu dávati, přijmeť tě bohatý, a pak li nic nebudeš míti, opustíť tě. A pak, poněvadž si samo nazváno mamonú nepravosti, pročež se mne tehdy tak nepravě liknuješ, Chudoby? Však víš, že rovně se k sobě hrne dobré k dobrému podlé toho práva, jenž dí: S svatým budeš, totiž tovaryšiti, a s převráceným převracený budeš, totiž spolčiti. Neb si samo svrchu povědělo, že kdožť poctivějšímu se přiměšuje, že břímě na se béře, totiž že vždy lepší muž ženě podezhřelé oči vytýká ji haně. A když sta oba zhřešila, oba sobě snáz odpustíta a jaks dadí jako vězně za vězně. Neb pak žena některá zlá chtěla lepšímu se, on ji nepojme, tak i chudí apoštolé a dobří, jakož svrchu přimínilo, nechtěli zboží zlému, než dali je jiným méně dobrým chudým, a sami ho s sebou neposadili na stolici ani za stůl jako nevěstu, ale před nohami jako služebnici; jako Pán Kristus hříšnú ženu Magdalénu, neb jest nebyla hodna boku jeho tovaryškou býti. Ale jedva její usta a hlava nohám jeho se ve spolek vplakala a vtoužila. Tak jest i dnes, že dobří chudí před tebú jako před zlou ženou utíkají a nohama tě tlačí a v srdce tě nepustí túžebné, aby jich nepoškvrnilo, a ty jich bezděky lákáš. Než zlí chudí, tobě rovní, po tobě touží, tě hledíc křičíce, a žádají tě pro Buoh ve dne i v noci a tím jim se zdráháš, jakož na tě to písmo praví: Budeš li utíkati