Ezdrášových, o nichž jest psáno: Já, Ezdráš, viděl sem veliký houf korunovaných na hůře Sion i odpovědíno jest mi: Toť sou ti, ješto sou smrtedlnou kytli aneb sukni složili temnou a nesmrtedlné sou stkvoucí sukně přijali od Syna božího. To je: a kteří sou proň časné jmění promrhali a v mrzkosti měli svět a život tělesný, hovadný Sophoniáš prorok hostinským aneb cizím rouchem jmenuje a svatý Juda téhož jako zmazané sukně nenáviděti radí na návěští, že žádný nemůž zemských věcí držeti, chce li nebeských dosíci, ale že musí se z zdejších za času zvléci, chce li se v nebeské obléci. Než že se lidé starávají o jmění časných věcí i o jiných odkázaní, komu totiž mají poručiti najlép. K tomuť obému odpovídá ono dvojí písmo řkoucí: Aniž mívajte dvou sukní. A kto pak má dvě sukni, daj jednu nemajícímu. Toť jest, nemívajte panování a bohatství na světě i v nebi. Pak li máte, totiž tušíte se míti to obé, pustež světskou sukni nemajícím nebeské, pohanům, jenž těch věcí ptají. A svatý Pavel v tom nás pomlouvá, že se nechce nám staré sukně svléci, leč na novou míti budem. A brž praj bychom obě spolu měli a jednu na druhú oblekli, želéme se praj svléci a žádáme se nadvléci chtíc, aby bylo to, což je smrtedlného, pohlceno od života. Ješto to býti nemůž proto, že toho nevyměřuje boží spravedlnost, jenž brání novým rouchem vetchého opláceti právě, že horší rozedření bývá. A protož se veď čte v Zachariášovi o Jezusovi, knězi velikém, že jest ho anděl rozkázal najprv z smrdutého roucha svléci a teprv jej v barevné, rozličné obvlékl roucho, a nedal ho na to obléci. An téhož na potvrzení, chtějíc Pána Krista obléci v zlatohlavový plášť, zemské království znamenávající, svlékli jej prvé z sukně jeho, znamenávající království boží. A opět zase, chtějíc jej zase v jeho roucho obléci, prvé jej z zlatohlavu vyvlékli. To je, že chtě zemské království přijíti z nebeského, jest obnažen, řka v tom rozumu v kantikách: Svlék sem sukni mou. Kterak v ní zas oblečen budu? V nižto s nezsnází oblečen v nebi mluví, pravě se od zdejšího časného království naha, řka: Nah sem byl a neoděli ste mne. A opět praj: Království mé není z tohoto světa, totiž ušité, ale z nebeského. Poněvažd pak jest nepotřebí obého, staráme li se tedy a potřebujem li příliš časného světa, zřejmě oznamujem se